Zprávy KPP 3-4/2016

Císař František Josef I. dal souhlas nejvyšším rozhodnutím ze dne 13.6.1872 na přenesení predikátu a znaku od tchána Mikuláše Webera z Treuenfelsu na Františka Hauschka, c.k. plukovníka a velitele v Praze. Majestát byl vyhotoven ke dni 6.8.1872. Znak: Štít čtvrcený. V 1.a 4. červeně a zlatě děleném poli, nahoře zlatý člunek, dole kráčí červený lev a mává mečem se zlatým jílcem. V 2. a 3. stříbrném poli ze zelené země vyrůstá zelený listnatý strom. Z korunované turnajské přilby vyrůstá obrněný muž s otevřeným hledím, po straně s mečem, v pravé ruce od lokte obnažené drží zlatý šíp, levici má v bok mezi otevřenými orlími křídly, pravé červeno-stříbrné dělené.

Jsou to první, něžní poslové jara. Botanický název je odvozen z řečtiny a zní Galantus nivalis. Dle mléčně bílých květů a zasněžených luk, kde se nachází. V češtině to je sněženka podsněžník. Navíc připomíná její sílu vyrůstat a kvést, i když třeba ještě někdy mrzne a mnohdy ji zasype i sníh. Jarní příroda jí neublíží, to mohou jen lidé, ale o tom později. Krásné téměř poetické vysvětlení pro její barvy má pan Dr. Větvička.

V říjnu 2008 se po čtrnáctileté pauze znovu rozběhla činnost pražské pobočky. Navázala na tradice úspěšné práce Klubu přátel Pardubicka v Praze, který byl založen v roce 1965. A teda stejně jako celý náš klub oslavila 50. výročí svého založení. Pod vedením tří předsedů pražského klubu – Rudolfa Wildy, Hanuše Theina a Marie Svobodové se uskutečnilo 250 akcí. O tom, jak úspěšná byla tato činnost a jak si ji město považovalo, svědčí i skutečnost, že v listopadu 1981 byla pražskému klubu udělena zlatá medaile města Pardubic a osobně ji v Praze předával tehdejší předseda MěNV Šimon.

Laskavostí pí. Lenky Pěchové (Hovorové) a MUDr. Pavla Pěcha jsme získali z rodinného archivu pana F.Hovory z Pardubiček (zemřel 9.ledna 2011) jeho vzpomínky, v nichž přibližuje velmi zajímavým způsobem atmosféru heydrichiády v Pardubicích včetně své účasti v domácím odboji. Pokusil jsem se o první edici z jeho rukopisu. *** V prvních válečných dnech měsíce srpna roku čtrnáctého narodil jsem se jako druhý syn rodičům, bydlícím v Pardubicích.

Předkládaný příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s jedním z mnoha kulturních spolků, které působily v první polovině 20.století ve východočeském městě Přelouči. Jedná se o hudební spolek Přeloučská Filharmonie (popř. Filharmonie Přelouč). Činnost tohoto spolku poměrně výrazně ovlivnila kulturní atmosféra první republiky a především pak doby německé okupace v tomto malém městě a přispěla k duševnímu rozvoji přeloučských obyvatel.

(O události, která vzrušila pardubickou veřejnost) Firma Čeněk Lejhanec je bezesporu firemní stálice Pardubic. O firmě bylo již v pardubickém tisku nejednou psáno obecně i podrobněji. Její jméno se objevilo i na stránkách ZKPP. Autor se kdysi sám zabýval její průmyslovou (firemní) signistikou na stránkách ZKPP. O jménu Lejhanec se zmiňuji i Jaroslav Hašek ve svém světoznámém románu o Švejkovi.

I.část Ve druhé polovině 19.století se v nebývalé míře rozvíjela spolková činnost. Publikace 550 let města Dašic uvádí následující spolky: divadelních ochotníků, Hálek, muzikální spolek Mužská hudba, tělovýchovnou jednotu Sokol, Řemeslnickou besedu, Místní odbor ústřední matice školské a Okrašlovací spolek. Pamětní kniha Čtenářského zábavního spolku Hálek v Dašicích píše pouze o hasičích.