Zprávy KPP 3-4/2021

Opatovický kanál, dlouhý 32 kilometrů. Kanál byl postaven na přelomu 15. a 16. století z vůle Viléma z Pernštejna, který proslul jako jeden z nejvlivnějších a nejbohatších šlechticů a také jako jeden z prvních šlechtických velkopodnikatelů.

Páni z Pernštejna patřili ke starým moravských aristokratickým rodům, jejichž počátky sahaly až do 13. století. Profilovali se nejdříve jako lapkové a válečníci, později jako politikové, zastávající významné zemské funkce a úřady. Základy jejich majetkové a politické moci upevnil Vilém z Pernštejna (zemřel 1521), který spojil své pozoruhodné ekonomické aktivity nejen s politickou dráhou, ale též s mecenášstvím umění a stavební činností. Od roku 1490 do roku 1514 působil nepřetržitě ve funkci nejvyššího hofmistra království a výrazně ovlivňoval jagellonskou královskou politiku jako finančník. V době náboženských sporů zaujal tolerantní nadhled, jenž prof. Josef Válka pojmenoval „nadkonfesijním křesťanstvím.“

Ve státním okresním archivu v Pardubicích je několik archivních kartonů „pozůstalých“ po roku 1990 zrušeném církevním referátu ONV. Chci tu poděkovat Mgr. Ladislavu Hlouškovi, řediteli SOkA, za laskavé svolení k jejich prostudování. Po únorovém puči (1948) nastala v ČSR pro křesťanské církve velmi nepříznivá situace, nejhorší však pro církev římskokatolickou, protože měla své vedení za hranicemi ve Vatikánu, jenž byl komunistickou propagandou V. Kopeckého a A. Čepičky nazýván „agenturou amerického imperialismu“. Na papeže Pia XII. (vl. jménem E. Pacelliho) byly jako na přesvědčeného antikomunistu sbírány pomluvy, jež měly zpochybnit jeho odmítavý vztah k nacismu (podobně se to odehrávalo i ve vztahu ke královéhradeckému diecéznímu biskupovi M. Píchovi, jemuž podléhal pardubický vikariát i arciděkanství v Kostelní ulici u sv. Bartoloměje).

Když jsem v č. 1-2/2021 v recenzi na knihu J. Pleskota a J. Řeháčka „Pardubice na starých pohlednicích“ (vyd. Baron Hostivice 2020) mezi řádky poukázal na prospěšnost analýzy textů na nich, pořízených jejich odesilateli, netajil jsem, jak některé z nich pěkně nasvítí t. zv. všední den v našem městě. Začnu pohlednicí domu U Jonáše, kterou odeslal sochař B. Vlček jakési „velectěné paní“ (s. 29).

Narodila se 24.11.1891 v Kostelci nad Labem jako Emilie Mouchová. Provdala se za Františka Přibyla (dvě děti). Od dvacátých let byla členkou KSČ. Po okupaci se zapojila do ilegální práce KSČ. Nabízí se otázka, proč udávala?

Příběh, který se pokusím vyprávět, se začal odehrávat již před padesáti lety. Osoby, o kterých zde budu psát jsem potkal a poznal buď osobně, anebo mi o nich vyprávěl člověk nejpovolanější, syn hudebního skladatele Casimira Oberfelda.