Zprávy KPP 3-4/2023

Hovory o Pardubicku se vrací do staré reálky Od ledna letošního roku se vrátil cyklus přednášek a besed s názvem Hovory o Pardubicku zpět do prostor sálu Jana Kašpara ve staré reálce v Pardubicích. Ještě před tím se však v průběhu podzimních měsíců uskutečnila tři pokračování tohoto cyklu v prostorách Institutu Paměť národa na třídě Míru. Zde se uskutečnilo např. promítání první části vyprávění čestné občanky Pardubic Marie Chudé tak, jak jej zachytila před 30 lety televizní kamera, velkému zájmu veřejnosti se těšila také přednáška o historii hotelu Veselka, od jejíhož zboření v loňském roce uplynulo 50 let. Přednášky z cyklu Hovory o Pardubicku se konají každé dva týdny ve středu a jsou přístupné zdarma.

Začátkem prosince roku 2022 jsme si připomněli 80. výročí transportů židovského obyvatelstva z pardubického regionu do koncentračního tábora v Terezíně. Tyto transporty byly vyvrcholením všech restrikcí, kterým Židé museli čelit hned od vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Dva velké transporty Židů z oblasti pardubického oberlandrátu, což byl za okupace správní celek zahrnující politické okresy Pardubice, Chrudim, Litomyšl a Vysoké Mýto, byly do Terezína vypraveny ve dnech 5. a 9. prosince 1942. Prvním transportem s označením Cf bylo do Terezína odesláno 650 osob a do následujícího transportu Cg o čtyři dny později nastoupilo 606 lidí. Dodatečně byla do seznamu Cg doplněna ještě jména dvou dětí narozených až po příjezdu do Terezína.

Psal se rok 1992, když skupina rodičů hendikepovaných dětí založila „Svítání – sdružení pro pomoc zdravotně postižených dětem Pardubice“ a v prostoru SOU strojírenského v Průmyslové ulici začala působit Soukromá speciální škola pro děti s více vadami SVÍTÁNÍ. Řízení školy se ujala Mgr. Miluše Horská. V původní škole bylo tehdy 27 žáků.

Výbor KPP vyjadřuje své zklamání z chystaného ukončení výroby v Pardubickém pivovaru. Tradice pardubického akciového pivovaru se začala psát v roce 1872, tedy o dva roky dříve, než tradice Velké pardubické Zejména 19stupňové tmavé pivo Porter získalo svůj věhlas i v zahraničí. Pardubická radnice bohužel nemá v pivovaru žádný podíl, nicméně mnoha obyvateli je existence výroby piva ve městě považována za jednu z tradic a jsme přesvědčeni, že by měla pardubická radnice iniciovat jednání s majitele pivovaru firmou Staropramen a alespoň se pokusit situaci zvrátit.

Zhruba před třemi lety jsme se zde zabývali situací kolem této spalovny. Dnešní pojednání představuje rozšířený a aktualizovaný pohled na celý případ. Do současné doby se nepodařilo tuto záležitost definitivně vyřešit. S ohledem na kvalitu zdejšího životního prostředí ale můžeme být rádi, že od roku 2004 je zařízení mimo provoz. Zastavme se nejdříve u názvu projektu. Záměr česko-rakouské firmy AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., Praha se nazývá „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice“. Je otázka, zda by se jednalo o pouhou „modernizaci“, když za 19 let stavba silně zchátrala.

Otevření prohlídkového okruhu Pernštejnská rezidence – nejstarší renesance v Čechách je pro Pardubický kraj prvním vyvrcholením rozsáhlých rekonstrukcí na Zámku Pardubice, který je více než 20 let v krajském majetku. Dalšími etapami budou společenský sál podle návrhu Evy Jiřičné a návštěvnické centrum podle návrhu Petra Všetečky. Nový prohlídkový okruh je součástí rozsáhlé rekonstrukce interiérů a exteriérů jak v paláci, tak v části hospodářských budov za celkem 157 milionů korun. Další dva zmiňované projekty jsou ve fázi dokončování prováděcí projektové dokumentace a v příštím roce by se mohli soutěžit jejich dodavatelé,“ uvedl náměstek hejtmana pro investice a kulturu Roman Línek.

1/ V roce 2022 jste oslavil 30 let od svého biskupského svěcení. Jak byste toto období dnes zhodnotil? Za 30 let od mého biskupského svěcení jsem jako pomocný biskup byl k dispozici třem hradeckým sídelním biskupům, u každého přibližně dekádu. Všichni byli a jsou mimořádné osobnosti. Otec arcibiskup Karel Otčenášek byl v padesátých letech a šedesátých letech 11 let politickým vězněm. Tuto velikou oběť vložil do vínku své diecézi a od sametové revoluce vedl diecézi svým specifickým stylem – univerzálního přátelství s Bohem a všech se všemi.

Stromů si musíme vážit. Odjakživa nás provázely naším pozemským bytím. Sotva malý človíček spatřil světlo světa, byl uložen do kolébky z lipového dřeva a dodnes, když svět opouští je na poslední cestu uložen do dřevěné schrány. Pojďme se společně podívat, ale z hlediska lidského, ne odborného. Začneme stromem pro nás nejbližším a asi i nejznámějším. Je to lípa, strom pro nás národní. Jím se lípa stala v roce 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze. Byla to doba romantického smýšlení a mnohé národy si začínaly uvědomovat svoji svébytnost.

Z pardubické kroniky V místech, kde dnes stojí mlýn a pekárna, se mezi Chrudimkou, Labem a Ležánkami rozprostírala louka, které se podle písaře Jana Slavíka Kutnohorského říkalo Kutnohorka; roku 1792 patřila manželům Sieberovým, kteří část louky proměnili v park s lázeňskou budovou, podle Vídně ji nazvali Prater. Jejich dědicem byla dcera Josefa, provdaná za rytmistra v. v. Ferdinanda Ugrinoviche, a té povolilo gubernium roku 1823 čepovat v letních měsících pivo; lázně přestavěla a obohatila o „letní sály“ a hospodářská stavení. Tuto tzv. Červenou lázeň koupil roku 1836 purkmistr František Benešovský, ale v době, kdy jeho dcera Bibiana Herieová Prater roku 1852 prodávala, sláva lázní již počala upadat. Roku 1890 si tady Joachim Mischkönig zařídil – patrně obuvnickou – dílnu, ale roku 1894 nemovitost vykoupilo město a při regulaci Chrudimky v letech 1907/1910 Prater zmizel.