Zprávy KPP 5-6/2008

Dne 12. března t. r. zemřel ve věku nedožitých 90 let člen našeho klubu, zakládající a čestný člen Masarykovy společnosti v Pardubicích pan JIŘÍ PÍŠA.

V Pardubicích se dlouho ústně tradovalo, že hangár ing. Jana Kašpara stával na Dukle, kde také první český aviatik konal své letecké pokusy. Vzhledem k tomu, že životopisec Kašparův Pavel Sviták (První český letec ing. Jan Kašpar a počátky českého letectví, vyd. VČM Pardubice 2003) uvedl číslo pozemkové parcely 2070, na níž měl stávat Kašparův hangár, napadlo člena Klubu přátel Pardubicka p. Milana Hübla věc prověřit.

Opatovický klášter První historická zmínka o území dnešního Pardubicka, tehdy zřejmě převážně pustého, se týká vzniku Opatovického kláštera. Dle pozdějšího opisu zakládací listiny měl být založen r. 1073. Historici ale zjistili, že asi toho roku ( nebo ještě dříve) vladyka Mikulec z Opatovic založil v pustém okolí své vsi poustku či malý klášter, který král Vratislav r. 1086 povýšil na samostatné benediktinské opatství. Ten rok je dnes pokládán za správné datum vzniku kláštera a první historickou zmínku z území Pardubicka. Zřízení významného opatství bylo na oslavu povýšení Vratislava na prvního českého krále. Prvním opatem byl ustanoven bratr Oneš (Ondřej), králův kaplan.

Josef Šmaha, dramatický umělec a režisér (narozen 2. 8. 1848, Karlín?, zemřel 11. 5. 1915, Pohled, okr. Havlíčkův Brod, pohřben v Táboře), svými kořeny tkvěl v pardubickém regionu. Jeho otec, povoláním truhlář, pocházel ze Zminného u Pardubic, a v Pardubicích se také usadil, když se stal truhlářem na dráze. Josef Šmaha studoval nižší reálku v Pardubicích. Během studií se velmi aktivně podílel na různých studentských kulturních akcích nejen školy, ale i v rámci spolkových akcí, a to nejen jako recitátor, ale i jako hlavní organizátor.

JOSEF ŠMAHA, Dělali jsme divadlo, KRUH 1982: >Aby mně nikdo vytknouti nemohl, že paměť má počíná ochabovat, povím, že jsme dříve než u Lernetů bydleli v Karlově ulici a u Zelené brány. Na epochu v Karlově ulici vzpomínám nerad. Ulička, po obou stranách zahradní zdi a po těch jsem někdy chodíval. Vozívali tamtudy obilí na fasuňkách a já sbíral klásky, jež uvázly na stromech zahradních. Pro dítky chudých. Sport. Mamince se nezamlouval. Šaty prý tím trpěly. A já bych byl raději oběd obětoval, jen abych nemusel ze zdí. Já vůbec nerad chodil po rovině. Jednoho dne mne máti přistihla, zvolala na mne prudce, já prudce seskočil a zlámal levou nohu. Radili, aby mne poslali do Hořiček. Otec usoudil jinak. Nohu do desek a lískovou mast.

II. Pardubice (1906 – 1949) Václav Hrbek začal působit jako advokát v Pardubicích od roku 1906. Stal se zde režisérem Spolku divadelních ochotníků, přispíval svými články do Samostatných směrů vydávaných

K článku ve Zprávách KPP (1) mám řadu osobních vzpomínek a domnívám se, že budou jistě vhodným doplňkem napsaného.
Můj otec Josef Lupoměstský pracoval jako vrchní revident na poště Pardubice 2, která byla v budově starého nádraží. Po roce 1948 už pracoval jen jako řadový poštovní zaměstnanec.

Ve Zprávách č. 3-4/1991 na titulní stránce se objevil článek: ?Společnost pro rozvoj Pardubicka ustavena?. Informoval, že 15. 11. 1990, krátce před komunálními volbami, se sešli členové odboru pro výstavbu a životní prostředí Pardubicka (OVŽP) na své 9. schůzce, rozhodli se odštěpit od Klubu přátel Pardubicka a založit samostatný spolek s provokativním názvem Společnost pro rozvoj Pardubicka.

V červnu 1926 se rozvodnilo Labe a zaplavilo okolí Popkovic. Velká voda způsobila hluchost klasů, takže nastala neúroda. Potok Bylanka, protékající obcí, se rozvodnil tak, že zaplavil pozemky po obou stranách až ke Svítkovu. Voda sahala v Havlíčkově ulici (u máchadel) až k nejvyššímu schodu.

Tak jako si nedovedeme představit Pardubice bez perníku, tak je i spjato jmého rodiny Hylmarů s pardubickým sokolstvem, zvláště pak s TJ Sokol Pardubice 1.