Zprávy KPP 5-6/2015

Dnešní Klášterní ulice do konce 19. století neexistovala. V místě, kde vychází Klášterní ulice z Pernštýnského náměstí, byl po staletí vstup do kláštera minoritů, který zde byl od roku 1532. Někdy před rokem 1665 se minorité uzavřeli před okolním světem tím, že přístup z náměstí do dnešní Klášterní ulice zahradili dvoupatrovou branou se zvonicí ve věžičce, původně dřevěnou, od roku 1701 zděnou.

Ve druhém díle seriálu o historii Klubu přátel Pardubicka jsme se věnovali období, kdy byl klub součástí Východočeského muzea. Roku 1970 nastoupil do funkce ředitele Východočeského muzea Pardubice Fr. Koubek.

Latinská slova Ex libris znamenají „z knih“ a v evropském prostoru se od středověku používala k označení vlastnictví knih. Knihy bývaly velmi drahé a tak vlastníci – obvykle šlechtici, kláštery nebo církevní hodnostáři začali své knihy označovat nejčastěji na vnitřní stranu desek vlepeným lístkem s erbem, také třeba rodovým heslem, později třeba obrazem sídla nebo klášteru.

Dámy a pánové, můj příspěvek se bude týkat agenturního radiospojení z krátkého období před a po atentátu, kdy spojení s Londýnem bylo téměř výhradně záležitostí SILVER A. Nemohu se bohužel vyhnout tomu, abych neřekl i to, co je zde všem již dobře známo, jinak by souvislosti byly nezřetelné.

Roku 2002 vyšla v nakladatelství H+H Jinočany kniha divadelního a literárního historika Jaroslava Švehly (1901-1991) „Jan Otto – kus historie české knihy“. Autor v kapitole věnované rodině tvůrce Ottova slovníku naučného uvádí, že nakladatelův děd Josef Otto, narozený 25.dubna 1776 v Pardubicích, působil pak v našem městě jako lékař.

Stará vila hrabat Larischů, postavená pro ně roku 1885 slatiňanským architektem F.Schmoranzem st. (1814-1902) v Pardubičkách, upoutává na sebe pozornost kolemjdoucích rekonstrukčními pracemi. Vila by po své rekonstrukci mohla zásluhou ČSOL a o.s. Zámeček sloužit jako muzeum protifašistického odboje na Pardubicku. Nedaleko se totiž nachází popraviště, na němž za heydrichiády našlo svou smrt mnoho vlastenců (m. j. i občané vyhlazené vsi Ležáky na Chrudimsku).