Jdeme-li po pravé straně bývalé Královské třídy od hlavní křižovatky a mineme drogerii ( v bývalém domě BAŤA), hned za ní nás upoutá dvoupatrový dům s nápisem TIBURIÓN v portále. Toto španělské slovo znamená ZUBR a připomene nám nejen, že jsme v bývalém rezidenčním městě rodu zubří hlavy (Pernštejnů), ale i před špičkovým gastronomickým podnikem, jenž nabízí španělská vína i pokrmy.
Hlavním pardubickým hřbitovem byl v letech 1507-1883 hřbitov u sv. Jana Křtitele. V letech 1905-13 byl někdejší hřbitov změněn v sady (dnes Bratranců Veverkových). Na novém hřbitově na Skřivánku se začalo pohřbívat roku 1883.
Obrázky ze starých Pardubic – hřbitov u sv. Jana Křtitele Číst dále
„Nastal zmatek všeobecný. Vozy s rozličným nákladem, s rodinami, množství prchajících cizinců, lidé ženoucí krávy, kozy a jiný dobytek, muži, ženy, děti, všecko v jedné směsici hledá spásy v útěku. Ulice a polní cesty nestačí návalu prchajícího lidu.“ 1/ Takto popsala davy uprchlíků Pamětní kniha královského komorního města Přelouče. Podobná líčení najdeme i v některých vzpomínkových textech Krajem Pernštýnův.
Uprchlíci ze severnějších oblastí začali zaplavovat Pardubicko především po prvních vítězstvích pruských zbraní na konci června roku 1866. V mnohých obcích se zdvihla vlna solidarity. Zároveň ale tito uprchlíci (a s nimi první transporty raněných) zvyšovali napětí mezi obyvateli. Přicházeli vysílení, se strachem v očích a znepokojivými zvěstmi o krutostech pruské armády.
Svědectví periodika Krajem Pernštýnův o válce roku 1866 – 2. díl Uprchlíci Číst dále
Málokterý spolek našeho typu se může pochlubit tím, že má centrálu v Pardubicích a pobočku v Praze. Všichni znáte naši klubovou místnost ve Spolkovém domě, kde máme svoje sídlo. Ale možná někteří z Vás nevědí, že máme svoji pobočku v Praze. Po delší odmlce zahájila svoji činnost v roce 2008. Pobočku vede ing. Pavel Kraus společně se čtyřčlenným výborem a má kolem 40 členů.
V minulém příspěvku jsem psal o tom, jaký mají vztah Pardubice a duby. Tentokrát budu vyprávět o lípách. Jestliže dub byl našimi předky chápán jako symbol síly a mužnosti, tak lípa zastupuje ženský protipól.
Bronzová socha Jana Kašpara byla instalována v centru Pardubic 28.prosince 2016 a slavnostně přivítána mezi námi 16.ledna 2017. Vztyčení této sochy na třídě Míru považuji svým způsobem za historickou událost. Tento dluh vůči průkopníkovi českého letectví jsme ale splatili až skoro 90 let po jeho smrti.
Vážený pane primátore, milá paní doktorko Perrová, vážený mistře Bálku, milá paní Bálková, vážený pane kolego Svitáku, dámy a pánové!
Píše se leden nového roku 2017 a město Pardubice splácí konečně svůj dluh velkému rodáku a svému čestnému občanu – panu ing. Janu Kašparovi, prvnímu českému aviatikovi.
PROJEV DR. J.KOTYKA, předsedy Společnosti J.Kašpara, při předání sochy městu 16.ledna 2017 Číst dále
Ve čtvrtek 3.března roku 1927 se v ranních hodinách Pardubicemi roznesla zpráva, že zdejší rodák, první český letec Ing. Jan Kašpar, již nežije.. Zpráva se šířila i mimo Pardubice a téhož dne ji otiskly pražské odpoledníky a večerníky.
Do hlubokého nedělního ticha města Pardubic dnes vyzvánějí zvony a jejich hlas se nese vysoko nad Staré město a daleko za jeho zdi na Zelené předměstí, za Labe a za Chrudimku.
Můj otec Josef Roček se narodil 26.března 1901 v Albrechticích nad Orlicí, kde byl jeho otec Josef Roček zatímním řídícím učitelem v obecné škole (viz článek dr. J.Kotyka v tomto čísle). Do Pardubic se však celá rodina přestěhovala již v roce 1904, kdy byl Josef Roček jmenován definitivním učitelem na obecné škole U Kostelíčka.
