Zprávy KPP 5-6/2024

Dnes hovoříme s p. Milanem Bajerem, známým pardubickým kavárníkem 1/ Jak vznikal Váš zájem o historii a starožitnosti? Zajímalo mne to už od dětství. Jsem Hradečák a už jako dítě mne zaujal svázaný výtisk „Českého světa“, jenž jsem dostal od maminky jako dárek. Zajímaly mne i reklamy firem z první republiky a jejich loga a staré psací stroje. Leccos zajímavého bylo možno najít i ve Sběrných surovinách, jak to pěkně popisuje Bohumil Hrabal ve „Skřiváncích na niti“.

Línek: Pardubice jsou čím dál hezčím městem a jako patriot jsem rád, že jsem se na tom mohl s Pardubickým krajem podílet. Jako začínající stavař vstoupil do politiky se Sametovou revolucí. Brzy se stal zastupitelem města a posléze náměstkem primátorky Pardubic. Byl také náměstkem ministra pro místní rozvoj a od roku 2000 pracuje už téměř čtvrtstoletí pro Pardubický kraj. První čtyři roky byl historicky prvním hejtmanem a v dalších letech je náměstkem hejtmana Pardubického kraje.

2. září 1934 zveřejnil rektor UK v Praze prof. Karel Domin (1882–1954) v novinách „Národní politika“ článek „Pražská Právnická fakulta ze XIV. století“ (otištěno i v jeho knize „Můj rektorský rok“, vyd. A. Neubert Praha 1934, s. 357–359), v němž s odkazem na „Dějiny univerzity pražské“ W. W. Tomka z roku 1849 poukázal na rozštěpení univerzity založené Karlem IV. „koncem XIV. století“ na dvě samostatná vysoká učení, jedno o 3 fakultách (teologické, svobodných umění a lékařské), druhé s fakultou právnickou.

Češtině učil nás ve čtvrté třídě professor, jemuž jsme obecně „Hattala“ říkali, protože se tohoto univerzitního professora stále dovolával. Mimo to nadužíval v řeči slova „tahle“. „Tahle, hoši“, často říkával, „spisovatelů je dnes, že by jimi Labe u Pardubic zastavil, ale nad Martina Hattalu není“. Náš „Hattala“ byl suchý patron tělem i duchem. Učivo rád shrnoval v krátký obsah, jejž pak žádal znáti doslova.

Další využití nacházel Hájek přinejmenším od 60. let 19. století do první poloviny 20. století také jako rekreační oblast a výletní místo. Již na červen roku 1868 byl plánován výlet s koncertem přeloučského pěveckého sboru Vojmír (ten byl ale zrušen kvůli krupobití). Akce se měla uskutečnit na počest položení základního kamene Národního divadla. V červenci 1873 tu však již určitě proběhl koncert vojenské hudby v rámci slavnosti na počest Josefa Jungmanna (a snad i přednáška katechety V. Vaněčka a koncert spolku Vojmír).

Tento článek věnuji svému panu řediteli ZŠ Bratranců Veverkových Mgr. Leoši Šebelovi, MBA 1) Úvod: Na počátku byly rádlo a brázda Někdy na začátku neolitické revoluce udělal jeden z našich prapředků první brázdu prvním rádlem a stal se zemědělcem (a chovatelem), stejně tak i řemeslníkem. Došlo k velké změně v dělbě práce, jak mezi muži, tak mezi muži a ženami. Člověk již nebyl odkázán na sběr a lov (nebo pojídání mršin).

narozen v Bohdanči 16. října 1891, popraven v Drážďanech 15. října 1943 Bohdaneč se teprve nadechoval ke svému novodobému rozvoji, když se v něm manželům Hromádkovým 16. října 1891 narodil syn Jan. Ten se v následujících letech svému rodišti stále více vzdaloval.

1. Jaroslav Lonek letec, rozvědčík, pracoval pro sovětskou zpravodajskou službu. Zatčen byl 9. března 1941, krutě mučen v Petschkově paláci (bit, pálena mu kůže na tzv. Záhořově loži, což byly hořáky, které se postupně zapalovaly). Odsouzen byl „Lidovým soudním dvorem“ v Drážďanech 12. ledna 1943 k trestu smrti. Byl popraven 26. ledna 1945 v Drážďanech. Někdo se zeptá, proč jsem začal od konce. Hrdinství člověka začíná a končí.

Idea skautingu, Foglarovy knihy i reálně prožitý skautský život zanechaly v mém chápání pojmu „čestně žít“ celoživotní nesmazatelnou stopu. Významné bylo samozřejmě i rodinné prostředí, které se s idejí skautingu snoubilo. V jeho sekulárním prostředí jsem význam skautských myšlenek stavěl nad desatero. Výuka náboženství byla tehdy povinná, měl jsem však smůlu (či štěstí?) na neobratné katechety, kteří zvídavé pubertální mládí od víry spíš odrazovali.