Dnes již nežije skoro nikdo ze soudních zaměstnanců, kteřt úřadovali v radniční budově před přestěhováním do soudní budovy Na třísle. Většina z těch lidí prožila první světovou válku, dobu, kdy byla utvořena Československá republika a její vzestup i těžkou beznaděj našeho národa který v kritickém roku 1939 přes domněle platné smlouvy zůstal bez pomoci a opuštěn.
Kulturní a společenský život občanů Sezemic a širokého okolí obohacovalo již na počátku min. stol. ochotnické divadlo. V časopise Květy a Česká osvěta se dokonce dočítáme, že se u nás hrálo divadlo již před r. 1817, ale na veřejnost v pravém slova smyslu vystoupili ochotníci r. 1836.
130 let Sdružení divadelních ochotníků J.K.Tyl Sezemice – 1. část Číst dále
Jedním z nejstarších nápojů je pivo. Vařit pivo uměli již obyvatelé Staré Mezopotámie a Egypta, ovšem toto pivo bylo trochu jiné, než jaké známe my. Tehda nepřidávali do piva chmel, ale různá koření. Chmel začali snad používat až Germáni, jsou ale domněnky, že to mohli být i někteří jiní, avšak jisté je, že Germáni byli velikými pijáky piva a ve spotřebě piva jsou i dnes Němci na předním místě.
Při příjezdu do Dašic je vlevo na budově kasárenského objektu pamětní deska. Je to hned v první zatáčce vlevo, na opačné straně jsou objekty mrazíren.
Škpt. Miroslav Křičenský se narodil jako syn ředitele měšť. školy v Dašicích 20. 6. 1915. Za války odešel do odboje, v Anglii se přihlásil do parašutistického výcviku.
Mnoho vzpomínek mi zůstává na čas, když naše rodina byla prohlášena za “ rodinu nepřátelskou Říši „. Můj otec byl vězněn déle než tři roky s celou protifašistickou skupinou. Ale zde bych chtěla vzpomenout jen na faktický konec války, spojený se zážitkem celé naší rodiny. V té době jsem byla 15 ti letá.
Díky stále se přibližující Rudé armádě začali mnozí lidé dýchat svobodněji. Cítili již blížící se osvobození. V sobotu 5. května 1945 bylo v Holicích už od rána rušno. Kolem desáté hodiny dopolední bylo vyhlášeno, že v Praze vypuklo povstání. Výuka byla přerušena a žactvo posláno domů s radou, aby si dávali pozor na německé vojáky. Jako signál partyzánům vyvěsil jistý pan Třasák na triangulační bod Kamence prapor.
Klub přátel filmového umění v Pardubicích již od zahájení své činnosti začal vydávat také svůj „časopis“, který na úvodní stránce čísla 1 měl několik slov na cestu mezi čtenáře:
Charakteristika člověka a umělce prof. Karla byla uvedena v těchto Zprávách 1/ ještě za jeho života, dnes nám živým, zbývají na něho pouze vzpomínky. Již pět let odpočívá na pardubickém starém hřbitově sektor H v rodinném hrobu s příkrovem, osázeným 13 železnými kříži.
Vzpomínka na profesora Oldřicha Karla, AKADEMICKÉHO MALÍŘE (1912 -1990) Číst dále
V dvaatřicátém roce jsem se s rodiči přistěhoval do třípatrové novostavby čp.1712 na tehdejším Lernetové náměstí ( za války to bylo nám. Na Olšinkách, nyní Jiráskova ulice ). Byl to výstavný dům z obou stran sevřený nádražáckými činžáky, od kterých se lišil nejen novou fasádou, ale hlavně obyvateli.
Náhodou se mi dostal do ruky zajímavý materiál, týkající se návštěvy presidenta T.G. Masaryka v Pardubích 24. září 1922. Jsou zde jednak popsaná místa, která navštívil, ale i to, co kde řekl.
