7. ČERVEN 1918 v PARDUBICÍCH
Ve Sladkovkého ulici čp. 433 je od roku 1924 umístěna na příslušném domě tato pamětní deska
Ve Sladkovkého ulici čp. 433 je od roku 1924 umístěna na příslušném domě tato pamětní deska
Staré Labe u Cihelny zvané též Brozanské nebo Bažantnice leží mezi obcemi Cihelnou a Brozany. Toto labské rameno bylo odstaveno před zhruba 30 lety jako důsledek napřímení a splavnění toku Labe. Za dobu jeho existence, kdy ustala hrozba záplav, se v okolí tohoto dvojitého meandru původního toku řeky dost změnilo. Přibyly sportovní areály. Na příklad tenisové kurty VŠ, loděnice Arosa, rozšířila se chatová a zahrádkářská osada „Labské kouty“ ve velkém meandru labiště. Nastartovala se přeměna původní lužní zeleně v oblasti zahrad a v jejich okolí včetně břehů (původně levý břeh řeky).
Dům v Pardubicích, Smilova ulice, čp. 335/46 je druhým od Svatojanské ulice směrem k hlavní třídně a nádraží. Je dnes (1959) po více než šedesáti letech stejný.1) Jen vrata jsou jiná a schází tu dva schůdky. Byly šedomodré, ze žuly, a jak pálívaly, když jsme na nich v poledne sedávali a čekali, až se ozve píšťala petrolky, která pro nás byla znamením, že je čas jít do školy. Pozdější vlastník potřeboval vjezd pro automobil, a proto schůdky odstranil. Vedlejší řadový dům byl stejný jako náš, dnes narostl o poschodí a je daleko honosnější. Na druhé straně v rohovém domku sídlel krejčí Bačina, předák národních dělníků. Na protějším rohu postavili v těch letech středisko této strany, „Národní dům“. Napříč v protějším domku malý krámek, hokynářství „U babičky“, kam jsme chodívali kupovat turecký med. Zprvu jsem si myslil, že je to má babička.
Dům U Jonáše s ojedinělým plastickým průčelím již od 18. století zaujímal výjimečné místo na východní straně náměstí. Věhlas domu dodal pohled z rušné obchodní a dopravní cesty vedoucí skrz západní Pražskou bránu, od r. 1539 zvanou Zelená, napříč městem do severovýchodní brány Bílé.
Když jsme se v létě toulali krajinou při horním toku Lužnice, našli jsme na turistické mapě v okolí Suchdolu nad Lužnicí zajímavé názvy zdejších samot – Paříž, Londýn, New York… Ty názvy se tu tradují již desítky let a byly uvedeny i na mapách, vydaných za minulého režimu.
Často, když jsem před léty čekávala v Sakařově ulici na stanici trolejbusu, vybavovaly se mně vzpomínky na bývalou Bubeníkovu ulici, jejíž existenci smazal čas. Měla stejný směr, ale její východní část mizela v polích a lukách. Tehdy jí projížděly jen povozy tažené koňmi a kočáry, v zimě za veselého zvonění rolniček sáně. Zde často projížděl kočár, na jehož kozlíku seděl pan Říha, zaměstnanec stavitele Kašpara z Winterovy ulice.
Na jaře 1939 postihla naši zemi další katastrofa – tentokráte politického rázu. A jako kdyby ten rok tato pohroma nestačila, začaly opět povodně. Labe vystoupilo ze břehů a zaplavilo louky a pole v okolí Rybitví a Lhotky. Během války byly několikráte bombardovány i blízké Pardubice (především dnešní Paramo, dále letiště, nádraží a některé městské čtvrti, několik bomb dopadlo i na sousední Rosice nad Labem). Rybitví nebylo nálety poškozeno, i když pět bomb dopadlo na pozemek pana Fiňka a poškodilo jeho dům (čp. 10). Šestá bomba dopadla na silnici vedoucí do Černé. Ta však nevybuchla a byla po několika dnech odstraněna.
V roce 2002 si pardubická veřejnost připomene významné kulaté výročí, neboť před 90 lety otevřel pardubický rodák baron Artur Kraus první lidovou hvězdárnu v Čechách.
Baronu Arturu Krausovi bude odhalena pamětní deska Číst dále
Aktivity barona Artura Krause byly již většinou popsány. O jedné z málo známých informovaly noviny ?Východočeský kraj? (č. 51 z 15. 12. 1939) v článku ?Cikánská pardubická kapela?.
Baron Artur Kraus (1854 – 1930) a jeho cikánská kapela Číst dále
(Přetištěno s drobnými úpravami z Výroční zprávy Památkového ústavu v Pardubicích za rok 1997) V dubnu roku 1997 jsem podal na MK návrh na zapsání části Pardubiček (hřbitov a blízké okolí) do Seznamu nemovitých kulturních památek. Jedná se o parcely nebo jejich části evidované pod p.č. 52/26, 25, 17, 52/10, 52/14, 24, 4O2/l, 52/33, 52/29, 49/10, 52/25. Celkový rozměr představuje přibližně plochu velikosti dvou hektarů. Hlavním důvodem pro zapsání do seznamu NKP byla snaha zajistit zvýšenou ochranu místa a jeho bezprostředního okolí významného výskytem archeologických nálezů z 12. až 16. století.
Nemovitá kulturní památka v Pardubičkách – konec ničení archeologické lokality? Číst dále