Major Franz Ponz von Panz z 9. husarského pluku Kníže Liechtenstein? byl prvním padlým důstojníkem v prusko-rakouském konfliktu roku 1866. Jeho osud posloužil nejen jako námět k novele Pardubák 1/, ale poutá pozornost až do dnešních dnů. 2/ Během 140 let, které uplynuly od jeho smrti, byla uveřejněna řada článků, ale i vzpomínky přímých účastníků tehdejších událostí.
Po vzniku československého státu 28. října 1918 byl 2. červenec připomínán jako památný den v souvislosti s bitvou československých dobrovolnických vojenských jednotek v Rusku. Toho dne v r. 1917 došlo k bitvě u ukrajinského Zborova, ve které padli i někteří vojáci 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa a 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, kteří pocházeli z pardubického okresu, jako byl Karel Mazánek z Pardubic, uvedený na jedné z pamětních kovových desek na pardubické zvonici na nám. Republiky (dřívější nám. Osvobození). Tento druhý červenec 1917 má tedy vztah k první světové válce a k tzv. prvnímu odboji československých legií v Rusku, Francii a Itálii.
Ke vzpomínkám k 60. výročí konce 2. světové války chci dodatečně informovat jako jeden z účastníků příhody o tom, co se událo v posledních hodinách války třem rodilým Svítkovákům – velkým nerozlučným kamarádům ? bratrům Josefovi a Mirkovi Kubíkovým a mně (roč. 1927 a 1928):
U Pardubické synagogy 8. května 1945 také tekla česká krev Číst dále
K našemu překvapení jsme nalezli v nové publikaci Renáty Růžičkové a Alžběty Langové Stopy Židů v Pardubickém kraji (vyd. Pardubický kraj
2006) na s. 23 v kap. „Průvodce po židovských památkách v Pardubickém kraji“ tvrzení, že Židem byl i pardubický rodák E. A. Pittermann Longen (1885-1936).
Jak však prokázal již v r. 1985 v našich Zprávách velký znalec Longenova života M. Exner z Hradce Králové z matriky farního úřadu Pardubice (č. 2645, s. 172), Emil Václav František, syn JUDr. Václava Pittermanna a Marie, roz. Bayerlové, se narodil 29. 6. 1885 v Pardubicích na Zeleném předměstí č. 28 (dnes Pošta Pardubice 1) a byl pokřtěn 6. 7. 1885. Jeho otec pracoval v letech 1880-87 v Pardubicích jako advokátní koncipient a stal se později státním poradcem habsburského arcivévody Fr. Ferdinanda dEste. (Blíže viz čl. M. Exnera Pražský bohém z Pardubic v ZKPP, roč. 1985, č. 9?10, s. 225-227.) Evidentní chyba tak bohužel kazí dojem…
Po 1. světové válce se říkalo místu mezi sezemickým farním kostelem a farským polem „Pod přelízkem“ – dnes je tu zástavba školního areálu. I dnes je tato část tak pojmenována. Po úzké pěšině se chodilo ke splavu na Loučné. Tehdy hezká procházka…
A zde jsme v létě každé ráno mohli potkávat celou rodinu pana obchodníka Hugo Poláčka. Vpředu šel pan Poláček, obtloustlý malý pán chytrých očí, za ním jeho útlá paní se třemi dětmi. Co zvláštní, šli bosi, v rukou nesli boty.
Únor roku 1948 byl pro někoho vítězný, ale pro statisíce rodin a jejich příslušníky přinesl exekuce, věznění, represe, ponižování a totální degradaci lidské bytosti a její důstojnosti.
Také naší rodině dala vítězná mašinérie zakusit tvrdost svých koles. Můj otec, čelný funkcionář Národně socialistické strany a bývalý poslanec Prozatímního národního shromáždění, si útěkem do zahraničí zachránil holý život. Útok mocných a jejich pochopů se tedy zaměřil na rodinné torzo.
Každý totalitní režim se cítí ohrožen myšlením. A poněvadž samostatné myšlení měli vždy učitelé i studenti vysoké školy v popisu práce, komunistický režim jim věnoval zvýšenou pozornost, zvláště tzv. pozornost kontrarozvědnou. Co to znamenalo? Že si na vysoké škole pěstoval nebývalou koncentraci fízlů, špiclů, práskačů, bomzáků a jiných škůdců. Některým z těch, kteří by mohli režim kontrarevolučně ohrozit, zařídil, aby je Alma Mater ke svému prsu nepřivinula. Na jeden takový případ z doby, kdy VŠCHT vznikala, si dobře pamatuji.
Stojíme před proslulým domem se štukovým reliéfem Jakuba Teplého ?Jonáš v břiše velryby?, který nechal pořídit kominický mistr Karel Gaschl, majitel domu v letech 1797 až 1826. Mistr Teplý vložil do štítu domu vševidoucí Boží oko s postavami sv. Víta a patrona cechu kominíků a hasičů sv. Floriána. Biblická kniha JONÁŠ líčí, jak tento Amítajův syn odmítl Hospodinovu výzvu, aby napravil svým kázáním asyrské město hříchu Ninive. Místo toho nastoupil na loď, jež byla při plavbě po moři postižena za trest velikou bouří.
Rok 1935 – rok parlamentních voleb Rok 1935 začal ve znamení předvolebního boje a dalšího tříbení fašistických stran a směrů. 13. ledna se konala v Pardubicích důvěrná schůze NOF v hostinci „Na starém Pernštýně“, jejímž svolavatelem byl redaktor Karel J. Marek (Wilsonova tř. 97). Přítomno bylo 70 osob. Včetně R. Gajdy a jeho přívrženců z Pardubic, Časů, Sezemic, Křičeně, Chotče a Rosic nad Labem. 1/ Snad šlo o přípravu NOF na její generální sněm v Praze 27. ledna.
Kapitoly z dějin českého fašismu v Pardubicích 31. část Číst dále
Pravděpodobně v roce 1877 založil Jan Vojtěch Mareš v dnešní Šípkově ulici čp. 79 obchod smíšeným zbožím. Obchod prosperoval a udržel svoji činnost až do roku 1950, kdy byl prodej zboží nejprve omezen a postupně likvidován docela. Obchod stál v sousedství Tonarových, kteří vlastnili pekařství a dále v sousedství domu, kde se narodil známý bohdanečský spisovatel Karel Šípek (v domě existovalo holičství a též pohostinství).
(Téměř) zapomenuté bohdanečské firmy III. část JAN VOJTĚCH MAREŠ – OBCHOD SMÍŠENÝM ZBOŽÍM Číst dále
