Zprávy KPP 7-8/2008

100 let zahájení autobusové dopravy Vzrůstající potřeba dopravy osob a zboží k pardubickému železničnímu nádraží z blízkého okolí kapacitně neuspokojovala obsluha dostavníky nebo formanskými povozy. Po několikaletém jednání s vídeňskými úřady bylo konečně úspěšně dosaženo zavedení pravidelné autobusové dopravy v našem městě. Dne 13. 5. 1908 byl zahájen provoz na prvých dvou linkách v Rakousku – Uhersku: Pardubice – Bohdaneč a Pardubice – Holice v Čechách.

Dovolím si začít citátem: „Vzpomínky jsou jediný ráj, ze kterého nás nikdo nemůže vyhnat.“

Na pozemku parcelní číslo 52/26 v katastrálním území Pardubičky na louce vedle chrámu sv. Jiljí byly nalezeny pozůstatky hrobů. Pozemek byl ve vlastnictví Pardubického kraje, ve správě Nemocnice Pardubice. Byl proveden archeologický výzkum a pozemek nemocnice využívala na skladování odpadu z údržby zeleně nemocničního areálu. V loňském roce pozemek přešel do vlastnictví Statutárního města Pardubice. V současné době probíhá kácení náletových dřevin, pozemek bude vyklizen od skládky biologického odpadu z údržby zeleně.

Na pozvání dlouholetého přítele kronikáře Zdeňka Veselíka navštívil po šestadvaceti letech opět Pardubice 9. března nejslavnější český mořeplavec, jachtař RICHARD KONKOLSKI. V sedmdesátých letech uskutečnilv kině Svět v Grandu čtyři vyprodané besedy ze svých cest s Niké kolem světa v závodech osamělých mořeplavců.

Pamatujete-li kdo ještě, jak to vypadalo v minulém století, tak asi v letech padesátých, za Veselkou? Za pardubickým hotelem, známým pod jménem Na Veselce? Nalevo cesta vedla ku státnímu nádraží, po straně pravé k dílnám nádraží libereckého. Po levé straně, neklame-li mne paměť, býval hostinec, restaurace velmi oblíbená u starších pánů. Na Plechové tam říkali. Po straně pravé hostinec, restaurace U Marka. Tam starší páni chodívali za letní doby, aby pookřáli na čerstvém vzduchu. Kolkolem nic. Nebývalo tam pomníku bratranců Veverků, izraelitského chrámu, kasáren – nic! Pole! V době podzimní jen strniště.

Šťasten jsem byl, věřte mi, kdy vylítnout jsem mohl z dusivých místností starých reálných škol na svěží vzduch, na hráz, na luka pod zámkem, kdež nejmilejší hrou pardubských mých spolužáků bývala „štvanice na jelena! Halali par terre“ se odbývalo několikráte za odpůldne. Nekončilo smrtí jelenů. Spokojili jsme se několika modřinami, boulemi, rozbitými koleny.

HROB MUDR. JOSEFA B. PICHLA (1813-1888) Vlastenecký lékař Josef Bojislav Pichl, rodák z Kosoře u Prahy, přišel do Pardubic roku 1843 se svou ženou Františkou Bohunkou, roz. Svobodovou (1811 – 1882). Jejich domácnost v Zelenobranské ul. čp. 71 se stala společenským centrem pardubických vlastenců. Díky Pichlovým byla v Pardubicích sehrána jako první české divadelní představení hra J. N. Štěpánka Berounské koláče. Druhé vlastenecké jméno Bojislav převzal Pichl jistě jako symbol své bojovné povahy, nejen pod vlivem chrudimského děkana J. B. Zieglera, jenž přijetím svého 2. jména Liboslav tuto vlasteneckou módní vlnu rozpoutal.

I. Díky našim členům p. Janu Čížkovi a p. Jiřímu Havlíčkovi jsem se dozvěděl o existenci zajímavé kroniky nacistické okupace v Pardubicích, jež je v soukromém majetku paní Bohumily Brožové ve Svítkově (Hradčanská ul. 491). Chci jí tu poděkovat za možnost z této kroniky studovat. Jde o tři knihy s názvem Okupace 1938 – 45 sestavené na paměť synům a vnukům vrchním četnickým strážmistrem v.v. Jaroslavem Brožem (nar. 12. 4. 1895 ve Slavíkově na Náchodsku, zemř. 8. 9. 1967 v Pardubicích). Autor ji psal a dokumentoval výstřižky ze soudobých novin, když sloužil jako vrátný pardubického KNV. Kronika je členěna do 2 dílů, z nichž 1.díl má 2 části, je tedy rozdělena do 3 knih.

V rodném domku v Pardubičkách, dnes v Bokově ulici č. 110, žije devadesát let pan František Hovora. Pan Hovora oslavil 7. srpna 2007 své devadesáté třetí narozeniny. Mezi prvním a druhým pravdivým tvrzením je tedy rozdíl tří roků.

Ve své trilogii využil Jaroslav Čvančara dohromady 4348 fotografií, ale dalších několik tisíc jich ještě ve své sbírce má a zřejmě už je nikdy nevyužije. Nedokáže na nich totiž identifikovat postavy ani určit, kdy vznikly.