Jeden z nejvýznamnější projektantů rozvoje Pardubic, dlouholetý tvůrce jeho Směrných územních plánů. Narodil se 13. 11. 1912 v Lázních Bělohrad v domě čp. 80, vystudoval reálku v Hradci Králové, kterou ukončil maturitou r. 1929.
V Pardubickém deníku byl dne 1.dubna publikován článek o bronzové soše národního umělce Břetislava Bendy, která má být uložena na dno zatopeného lomu. Nedalo nám to, abychom nezašli do pražské čtvrti Střešovice za synem tvůrce sochy a zeptali jsme se ho, co říká tomu, jaký osud určili pardubičtí zastupitelé pro dar jeho tatínka. Sochař Milan Benda zdědil talent po svém otci, žákovi J.V.Myslbeka a J.Štursy, Břetislavu Bendovi.
Vysoká škola chemická v Pardubicích vznikla Vládním nařízením č. 81 z 27. června 1950. Výuka byla zahájena 15. října 1950 v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky a svá studia chemie zahájilo prvních 120 studentů. V následujícím akademickém roce byla pro potřeby vysoké školy upravena budova bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií, která prošla v nedávané době zásadní rekonstrukcí a nyní slouží jako moderní univerzitní centrum všem fakultám Univerzity Pardubice a zejména jejich doktorandům a vědecko-výzkumné práci.
S koncem války přišly dlouho očekávané chvíle obnovy ve všech oblastech všedního života, nevyjímaje ani sportovní odvětví. V roce 1947 se dala řada nadšenců v čele s Antonínem Borovcem a Karlem Petrem dohromady a na plovárně Na Špici uspořádali turnaj O mistra dřevěné pálky. Tak byly položeny základy tradice trvající dodnes. Rád bych tímto článkem připomenul některé okamžiky z jeho bohaté historie.
POVÁLEČNÁ HISTORIE DŘEVĚNÉ PÁLKY V PARDUBICÍCH JE BOHATÁ Číst dále
Dokončení V roce 1982 řídil turnaj naposled Antonín Šimáček. Po třiceti pěti letech předal žezlo Jiřímu Udržalovi, ten v roce 1990 na tři roky Milanu Flosovi, od roku 1993 je už dvacet let ředitelem pardubické juniorky ing. Miroslav Máslo. Důležitou funkcí je úloha vrchního rozhodčího. Tu zastával v 80. a 90. letech Stanislav Přáda, který ji předal Leoši Fialovi. Po něm nastoupil nyní Jaroslav Chmelík.
Úzký dům s modrou fasádou napravo od Evropského spolkového domu (či chcete-li od kavárny Evropa) je v Pardubicích znám i jako dům Všetečkovský. Skoro nikdo však neví, že dům má zajímavou spojitost s hudebním rodem Stamiců, z něhož vzešel tvůrce t. zv. Mannheimské školy Jan Václav Stamic (1717-1757). Pojem Mannheimská škola je v dějinách evropské hudby světoznámý a Pardubice jakoby neměly zájem zviditelnit jméno Stamic na domě na Pernštýnově náměstí alespoň pamětní deskou.
STARÉ DOMV VYPRÁVĚJÍ – 4.díl: Stamicovský dům čp.56 na Pernštýnově náměstí Číst dále
Do roku 1920 CHMELÍK Jan Vyráběl pro Ing. Jana Kašpara a snad i pro Eugena Čiháka některá kování k letadlům. Před rokem 1900 v Pardubicích žily patrně dvě rodiny Chmelíků Jednou byla rodina Jana Chmelíka, vozky, který se snad na jaře 1892 odstěhoval do Litic u Plzně, soudě podle toho, že jeho syn Jan přestal začátkem března toho roku navštěvovat obecnou školu na Novém městě.
OSOBY A OSOBNOSTI LETECKÉHO DÁVNOVĚKU PARDUBIC Část X. Číst dále
(z černé kroniky Večerního Českého slova) Pardubický pitaval je volným pokračováním Hříšných lidí města Pardubic, který mapoval zločinnost města a blízkého okolí v letech 1918-1938 z regionálního tisku, především Východočeského Republikánu a Východu. Informace z tohoto seriálu jsou převzaty, jak napovídá i jeho podtitul, z Večerního Českého slova. Jednalo se o list Národního souručenství.
(pokus o rekonstrukci) Když jsem dopsal pro „Zprávy KPP“ svůj dlouhodobý seriál o dějinách českého fašismu v Pardubicích (skončil ve dvojčísle 1-2, roč. 2008), netušil jsem, že se mi v létě 2011 dostanou do ruky další dokumenty, které mi pomohou osvětlit ještě podrobněji životní příběhy rodiny Kučerovy ve Smilově ulici čp.307, kde býval ve 30. letech hlavní stan NOF v Pardubicích, znovu a jinak.
Chtěl bych tímto textem vzdát hold svému prvnímu učiteli hudby, který pečoval o rozvoj mého talentu od mých pěti let a poskytoval mi příležitost hudebně růst mezi dospělými ve svých tělesech. Jméno Jana Syrového, sbormistra, učitele hudby, houslisty, kytaristy a hráče na kontrabas bude asi povědomé jen některým pardubickým pamětníkům nacistické okupace a též doby krátce před ní a několik let po ní, kdy zde Jan Syrový rozvíjel své mnohostranné hudební aktivity.
