Zprávy KPP 7-8/2015

V místě, kde dnes stojí obchodní centrum Grand, stávala přízemní hospoda s podkrovím. V 16. století zde u mostu přes Městskou řeku stávala celnice. Ta byla spolu s předměstím zbourána před příchodem švédských vojsk roku 1639. Až roku 1700 zde město postavilo domek, který roku 1732 prodalo vdově Anně Urbánkové za 300 zlatých rýnských. Za válek o rakouské dědictví byl roku 1741 i 1744 pobořen, pak jej dlouho držela rodina Pešů.

Dům, kde se dnes nachází pizzerie „U Dušičků“ (dříve známá pardubická vinárna) má pozoruhodnou historii vycházející až z pernštejnské doby. Po požáru roku 1507 tu hospodařil Jan pekař, potom jakási Ludmila, též pekařka a toto řemeslo se zde provozovalo až do roku 1542, kdy Ludmilin syn Václav (také pekař a koláčník) ukončil tuto pekařskou řadu.

Jak už bylo jednou na těchto stránkách psáno, byl to úřad nacistické okupační moci a dozoroval činnost protektorátních složek. Ukázka nese protektorátní denní poštovní razítko z 23.4.1941, dále pak poštovní razítko úřadu i další s údajem, že se dopis přepravuje bez porta. Adresátem byl Jan Vomáčka z Dašic u Pardubic. Na adresní stránce je i údaj, že šlo o dělníka firmy Explosia. Bezesporu dopis byl pro adresáta ne právě příjemnou událostí, což lze soudit podle chvatu a nešetrnosti při otevírání. Pro filatelistu jde o dobový doklad z historie válečných Pardubic.

Na toto jméno si jistě vzpomenou ti, kteří si za druhé světové války kupovali časopis MLADÝ HLASATEL, který vydávalo nakladatelství Melantrich v Praze. V listopadu 1938 nastupuje do redakce Jaroslav Foglar s Karlem Burešem. A od 17.prosince začíná vycházet na pokračování dnes již legendární seriál RYCHLÉ ŠÍPY, kreslený Dr. Janem Fischerem jako komiks.

V časopise Zprávy 2014 č. 11-12 v článku „Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic“ se objevilo jméno mého dědečka Karla Kerharta, majitele firmy „Kerhart a Tachecí“. Proto jsem se rozhodla přiblížit jeho život. Karek Kerhart převzal firmu „Kerhart a Tachecí“ po svém otci Františku Kerhartovi.

Je to už padesát let (1965), co jsem po čtyřletém působení ve VČD odcházel do Prahy, ale mé vzpomínky na Pardubice patří mezi ty nejkrásnější. VČD už tenkrát mělo vynikající herecký soubor a zcela určitě patřilo mezi nejlepší u nás. Kromě báječné práce v divadle samo město nabízelo bohatý kulturní a společenský program či sportovní vyžití. A nemohu nevzpomenout i na herecký internát s příjemným a někdy i vzrušujícím bydlením ?

Narodil se do osvobozené republiky v roce 1945 v litomyšlské nemocnici. Jeho dědeček Josef Roček pracoval jako učitel nejprve v Holicích, potom v Albrechticích nad Orlicí, a od roku 1904 jako řídící učitel na obecné škole v Pardubicích u Kostelíčka. Rodina bydlela v Jiříkově ulici, od roku 1929 na Spořilově.

V roce 1980 řešil Klub přátel Pardubicka problémy s dlouhými lhůtami vzniku Zpráv KPP. Ty do té doby vycházely 10x ročně a příprava jednoho čísla trvala mnohdy více než 3 měsíce. Od pana Talacka, který měl v té době Klub přátel Pardubicka za Městské kulturní a informační středisko na starost, přišlo doporučení, aby Zprávy vycházely pouze 6x ročně.

Po celý květen probíhala v prostorách Státního okresního archivu na Bělobranském náměstí výstava uspořádaná u příležitosti 50. výročí založení Klubu přátel Pardubicka. Výstava návštěvníkům nabídla informace nejen o půl století trvající historii tohoto spolku, nechyběla zde také vzpomínka na osobnosti, které byli s historií Klubu přátel Pardubicka spjaty.