Zprávy KPP 7-8/2017

Ta zajímavá knížka vyvolala řadu vzpomínek na mé mládí. Jsem z Černé za Bory, kde jsem se narodila. Černá za bory (dnes za Bory) bývala odedávna křižovatkou cest od Mnětic, Staročernska ze Sezemic, z Dašic, před Černou byl železniční přejezd (dnes zrušený), od Žižína a z Drozdic. Snad je starší než Pardubice, prý r. 1289 byla sídlem Bolecha z Černé. Naše kaplička byla před 2 nebo 3 roky opravena obecním úřadem. Je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, ne Janu Křtiteli. Mše tam byla naposledy sloužena o posvícení v září 1973. Když jsem byla malá, byly tam krásné májové pobožnosti, kde můj tatínek hrál na housle, my říkali básničky.

(přednesená na VČS 29. 3. 2017) V roce 2016 jsme zahájili druhou padesátku let naší činnosti, dá se říci, že vstupujeme do zralého věku. Můžeme konstatovat, že v loňském roce

Klub českých turistů v oblasti Pardubický kraj každý rok pořádá Zahájení jarní turistické sezóny v některém místě Pardubického kraje. Tradičně se na těchto akcích, konaných pod záštitou primátorů a starostů měst a obcí, setkávají turisté nejen z celého kraje, nýbrž i ze vzdálenějších destinací. Mají možnost vzájemně se setkat a pozdravit, seznámit se s pamětihodnostmi míst a jejich představiteli, a tím přispět k šíření pozitivních informací o nich. Tato místa se pak stávají cíli dalších výletů. Pod záštitou primátora proběhlo zahájení v Pardubicích již v r. 2009 s účastí 550 lidí.

Víte, že rozhlasová historie se v Pardubicích začala psát již v roce 1923?

Tehdy zaregistrovali v kanceláři Radiojournalu na Národní třídě v Praze desátého koncesionáře v republice. Byl jím dlaždičský mistr Zdeněk Zahradník z Pardubic. 19. září 1931 se v Pardubicích konal 1. celostátní den rozhlasu v rámci Všesportovní výstavy v roce 1931. Byla to největší propagační akce Radiojournalu v historii. Z Pardubic se vysílalo do celé republiky. V květnu 1945 se vysílalo z vysílačky z Tesly v Kijevské ulici. 17. srpna 1945 vznikl společný Východočeský rozhlas Hradec Králové a Pardubice.

Montovaných mostů soustavy Baily od UNRRY přišlo na Pardubicko několik. V Pardubicích dva vedle sebe nahradily roku 1947 starý Labský železný most z roku1882, který by prý nevyhovoval pro připravovanou městskou hromadnou dopravu. Při přejezdu trolejbusů se ale pěkně houpaly. Při letních slavnostech v Parku kultury a oddechu na pravém břehu byl doplňován ještě pontonovým mostem. Ocelová konstrukce starého Labského mostu ležela několik let v trávě na levém břehu pod pivovarem. Roku 1958 byla použita jako provizorní most nové silnice od nádraží do Rosic. Dodnes tu slouží i pro trolejbusy do Polabin.

Letecký odborník, pilot a náš příznivec (zúčastnil se několika akcí naší pražské pobočky) udělal vynikající nález. Z deníku své babičky Haislerové z Lohenic si opsal zápis třetí sloky české národní hymny, kterou nám zaslal. Pan Slezák prohlásil, že ji asi neznáme, a má skutečně pravdu: /:Kde domov můj, kde domov můj:/ tam, kde hora Kunětice, slavné město Pardubice, tam, kde Labe s Chrudimkou teče tichou krajinkou, tam je pravý domov můj, tam je pravý domov můj. Srdce každého roduvěrného Pardubáka musí zaplesat z takových krásných veršů a doufám, že se ji naučí zpaměti. Velký dík patří panu Slezákovi a už nyní se těším na veřejné předvedení naší národní písně nejmilejší ve třech slokách.

(Prvních deset dní okupace na Pardubicku) Z provolání rady KNV v Hradci Králové ze dne 21. 8. 1968 (otištěno v Pochodni 22. 8., s. 6): „Obracíme se na všechny pracovníky, kteří zajišťují služby a chod podniků, aby plnili své normální povinnosti a zamezili tak vzniku obtíží a hospodářských ztrát. Rada Východočeského KNV považuje obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy za hrubé porušení svrchovanosti Československé socialistické republiky a plně se staví za její ústavní činitele – prezidenta republiky soudruha Ludvíka Svobodu, Národní shromáždění, vládu a Dubčekovo vedení KSČ. “ Zprávy z 19. a 20. 8. ještě nic nenaznačovaly o blížící se tragédii, vždyť i 21. srpna byla řada obyvatel Československa doslova šokována.