Zprávy KPP 7-8/2021

Jan z Pernštejna (1487–1548) byl starší Vilémův syn. Podle rozhodnutí otce dědil moravskou část majetku a sídlo v Prostějově. Od mládí v sedle jako voják byl vůdčí osobností moravské šlechty. Od poloviny 30. let výrazně ovlivňoval i českou politickou scénu; představoval hlavního politického vůdce českých tzv. novoutrakvistů, kteří se od původního utrakvismu odkláněli více k luteránské reformaci (to symbolizuje i velká nástěnná malba „Zákon a Milost“ na pardubickém zámku; byl však vnímán i jako obránce Jednoty bratrské). Na přelomu 30. a 40. let dosáhl největší moci i pozemkového majetku, držel v zástavě i Hrabství kladské, kde razil – jako jediný tehdejší český šlechtic – vlastní mince. Kolaps pozdějšího úvěrového trhu mu přinesl finanční problémy, protože hodně panství vlastnil formou zástavy. Rozšiřoval kapacity rybníků a panských pivovarů.

V Radničním zpravodaji MmP č.4 z letošního roku jsem si se zájmem přečetl studii kolegy F. Šebka o fortifikaci pardubického hradu a města Pardubice za Viléma z Pernštejna (s. 16). Za velmi důležitou považuji větu: „Nic dokonalejšího už nedokázalo pozdně gotické pevnostní stavitelství vytvořit.“ Vzhledem k tomu, že F. Šebek správně zmiňuje stopu kameníka Hanse Spiesse (1440–1511) na našem zámku (šlo o příslušníka královské jagellonské huti v Praze), logicky čtenáře napadne, proč autor v dalším textu používá obecný plurál „stavitelé p. Viléma“.

Zavedená pardubická firma Kávoviny letos slaví 125 let existence. Ve firmě však již dávno nevyrábějí jen nejznámější produkt – meltu, ale překvapivě také piškoty, hořčici, ocet nebo kakao. Zřejmě žádnou jinou pardubickou firmu neprostupuje tolik vůní jako Kávoviny. Pardubáci znají dobře odér v ulicích města, který se uvolňuje při přípravě melty, ovšem podnik skrývá ve výrobnách i štiplavou vůni hořčice nebo nasládlou vůni piškotů. „Jestli si na něčem zakládáme, je to regionální provázanost. Líh do octa bereme od lihovaru v Chrudimi, čekanku pro výrobu melty pro nás zase pěstuje farma ve Lhotě pod Libčany,“ podotýká ředitel Kávovin Jiří Rampouch.

Pardubičtí do Afriky. Jako každoročně, tak i letos, odcestovala malá studijní výprava, sestávající z prof. Ing. Zelenky s chotí, prof. A. Eisnera a slečny L. Jarošové, do severoafrické oblasti Orientu, tentokráte do Kalýbie, horské země berberů. V Alžíru se k nim přidá starý přítel, domorodec Ben Itah, aby část cesty s nimi strávil. Aby se setkal se svými přáteli z Evropy, vykoná namáhavou cestu 1800 km až z oázy Becharu. Dojmy z této studijní výpravy budou zpracovány v článcích a přednáškách účastníků. 1/