Zprávy KPP 9-10/2021

Na pardubickém zámku byla 19. května 2021 otevřena velice zajímavá výstava s názvem „Pernštejnské ženy a Evropa“ v rámci výročí úmrtí Viléma z Pernštejna a celoročních oslav pod názvem 500 let renesance. Tato výstava byla uspořádaná dle knihy doc. Pavla Marka z Univerzity Pardubice s názvem Pernštejnské ženy, s podtitulem Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie. Výstava se nachází ve 2. patře zámku v místnostech, kde byla stálá expozice mincí. Tato a sousední místnosti jsou opravené, čistě vybílené, se zachováním a zrestaurováním původních výmaleb okolo oken a dveří. Nejkrásnější je ale zrestaurovaný dřevěný kazetový strop v zářivých barvách.

Aviatické družstvo v Pardubicích dosud čeká na důslednější zpracování své historie, alespoň pokud nám to dovolují dochované doklady. V dosavadních publikacích, i mých, bylo pojímáno jen jaksi v „druhém“, někdy snad až „třetím plánu“, a tak se stále objevují velice nepřesné publikace o jeho historii a působení. To se týká i hesla v Parpedii, jak jsem je nalezl v červnu 2016. Je vlastně smutné, že dosud není solidněji zpracována historie tohoto rozhodně ne nevýznamného spolku. Co je k dispozici? Je to především jeden karton dokladů ve Státním okresním archivu v Pardubicích.

Zavřu oči a vidím Jindřišskou ulici zhruba před 75 lety. To jsme si hráli na ulici s budoucím primátorem, zdravotní sestrou, podnikatelem, učitelkou, administrativní pracovnicí a zlatnicí. Tenkrát ještě jezdily pošťácké vozy tažené koňmi, které „parkovaly“ za palácem Hybských v prostorách dnešního Domu techniky. Koně jsem se bála, ale když jsem mu na dlani podala kostku cukru, jemně ji sebral hebkými pysky.

Prosím o přemístění k operační letce a tím umožnění operačního létání a prosbu odůvodňuji takto: A./ Po obsazení ČSR v roce 1939 odešel jsem už v červnu z území republiky, jednak abych se zúčastnil v očekávané válce, a za druhé, abych šel našim mladým pilotům příkladem, když jako rtm. pilot měl jsem vliv na jejich letecký výcvik a v době mimo létání vliv na jejich vyšší mravní povinnosti vůči národu a otázce vlasteneckého cítění a nazírání.

Dvě noci a téměř tři noci trvaly výslechy, pátralo se po stopách, hledal se vrah a eventuálně další viníci. Sedlák, člověk nikterak bezúhonný, zapírá stále a s překvapujícím klidem, matka zapírá a mazaná dcera mění co chvíli výpovědi, a tak se vše kolem Jirouska zatemňuje. Kdo zatáhl kličku provazu, kdo vykonal v kruhu zvrhlých lidí nad otcem a manželem tento hrozný čin – dosud se neví.

Překážka č. 4 Taxisův příkop S pobavením a určitou nostalgií jsem si vychutnal vzpomínkový diskusní příspěvek (v LN ze čtvrtka 25. 3.) pana Jaroslava Šedivého, bývalého ministra zahraničních věcí a bývalého velvyslance Československa ve Francii (koncem roku 1992 to ještě tak bylo) na to, co jsem jako aktivní účastník zažíval přímo. Protože se mi také v poslední době ozvalo více lidí, kteří chtějí znát můj názor na možné další, v této době znovu diskutované možné úpravy překážky č. 4 – Taxisova příkopu, pokusím se ve směsi faktů a osobních vzpomínek s podporou mých dlouholetých zkušeností svůj názor srozumitelně vyjádřit.