1. Jaký bude další postup města ve věci spalovny odpadů? Ministerstvo životního prostředí vydalo souhlasné stanovisko k dokumentaci EIA (posouzení vlivů na životní prostředí). V této dokumentaci je celá řada podmínek, které se budou promítat do dalších stupňů dokumentací a navazujících řízení. Město je připraveno se aktivně účastnit všech dalších povolovacích procesů ve snaze povolením zabránit.
Podzimní Hovory o Pardubicku I v průběhu podzimních měsíců se koná v sále Jana Kašpara ve staré reálce cyklus přednášek Hovory o Pardubicku. V jejich rámci si zájemci z řad veřejnosti budou moct vyslechnout např. vyprávění Dominika Bartáka o cestách do západní části Ukrajiny, chystáme také vyprávění ing. Lukáše Zemana o jeho cestě do Maroka.
V sobotu 13. května 1911 se pardubický průkopník létání Ing. Jan Kašpar nesmazatelně vepsal do historie. Třináct minut po šesté hodině ranní se se svým letounem typu Blériot vznesl k nebi z pardubického cvičiště, aby po hodině a dvaatřiceti minutách přistál na řepném poli pana Bartoně nedaleko pražské Chuchle. Stal se tak prvním člověkem v celém Rakousko-Uhersku, který s úspěchem absolvoval tak dlouhý let.
Z pardubické kroniky Když Vojtěch z Pernštejna přenesl roku 1532 klášter minoritů ke kostelu v dnešní Klášterní ulici, se smlouvou z 10. srpna zavázal, že postaví při kostele novou klášterní budovu, ale slib nedodržel; mniši bydleli v domě vedle kostela – dnešní škola Svítání; budova byla arciť asi polovičního rozsahu. Za vlády Jana z Pernštejna, který přál novoutrakvistům, se vztah k minoritům zhoršil natolik, že mniši roku 1451 z Pardubic odešli.
Úvod: Na počátku byli Sumerové a hliněné knihy1 Litera scripta manet aneb Co je psáno, to je dáno! Musel to být úžasný okamžik v historii lidstva, když se člověk rozhodl, že vezme do klínu seříznuté rákosové pisátko a hliněnou tabulku ve tvaru čtverce či obdélníku, takovou, aby se mu pohodlně uchopila do ruky. Dokud byla hlína měkká, mohl do ní vtisknut první záznamy, které již nebyly odkázány jen na lidskou paměť, která se dědila z pokolení na pokolení.
Zhruba uprostřed města Horní Jelení stojí novogotický kostel Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1864 až 1866. Původně byl dřevěný a na začátku 17. století ho nechal postavit nový majitel panství (od roku 1573) Heřman Varlich z Bubna, který je v něm také pohřben, údajně i se svým lvem, přivezeným z cest po Orientu. Tak se alespoň soudí podle toho, že na kamenném náhrobku je vytesána postava Heřmana v rytířském brnění s hlavou položenou na těle lva.
(k 210. výročí narození Oktaviána hraběte Kinského) Oktavián Josef hrabě Kinský byl výjimečným šlechticem, který díky svému naturelu předběhl dobu, v níž žil, o mnoho desetiletí. Byl prozíravým správcem svého panství, podnikatelem, a hlavně významným chovatelem koní a odvážným jezdcem. I díky tomu žijí na Chlumecku zajímavá vyprávění a pověsti o jeho originálních nápadech a skutcích.
O – Část doplňková k aktivitám závodiště a Dostihovího spolku Podmiňující, podpůrné a souběžné iniciativy V této části uvádím v jednotlivých statích některé důležité aktivity a události, které vytvořily po Sametové revoluci v čase postupně podhoubí pro umožnění růstu úrovně a prestiže pardubického závodiště a znamenaly značnou podporu propojení různých činností důležitých pro město Pardubice, ve svých důsledcích velmi přínosných. Jsou uvedeny tak, jak následovaly po sobě.
Parlamentní volby v roce 1925 Historický exkurz Volby do parlamentu Československé republiky se konaly 15. listopadu 1925 a jednalo se o druhé volby do zákonodárného sboru svobodného Československa a zároveň první, které proběhly na celém území státu. Původně však měly volby do Poslanecké sněmovny proběhnout až v roce 1926 do Senátu dokonce až v průběhu roku 1928. Avšak vládní koalice se rozhodla využít příznivé situace nastupující hospodářské konjunktury a vypsala volby na dřívější termín.
JAK SE V PARDUBICÍCH VOLILO ZA PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY – díl 4. Číst dále
Je dobře, že Gočárova (bývalá Východočeská) galerie v Pardubicích připomněla výstavou a zvláštním vzpomínkovým setkáním 17. května svého někdejšího ředitele Čestmíra Šrettra (1923–1987). Zub času je nemilosrdný, a přestože nám dříve narozeným toto jméno říká i po takové dlouhé době mnoho, stačí několik desetiletí, aby postupně upadalo v zapomnění.
