Pamětníci na rok 1968 v Pardubicích si jistě vybaví jméno tehdejšího předsedy MNV Františka Sluky, stoupence Dubčekova reformismu. Málokdo však ví, že tento muž stál v 50. letech u zrodu pardubické služebny StB. 1/ Sluka (nar 1. 3. 1935 v Ledcích na Jičínsku) uvedl ve výslechovém protokolu z roku 1956, že původně pracoval jako technický úředník Státního projektového ústavu. Do KSČ vstoupil roku 1945, téhož roku se stal i členem SNB (Sboru národní bezpečnosti). Od roku 1946 pracoval pro ZOB (Zemský odbor bezpečnosti) v Praze. ZOB ho přidělil k okresnímu politickému zpravodajství v Pardubicích. Po únorovém puči KSČ (1948) přešel na oblastní úřadovnu StB, roku 1949 se stal velitelem jejího VI. oddělení. T. r. však utrpěl úraz a strávil více než rok v nemocnici. V dubnu 1951 byl propuštěn ze SNB. Jeho řídícím orgánem u StB byl Josef Hanuš z Hradce Králové (nar. 1912), od roku 1946 přednosta OBZ (Obranného zpravodajství), pro nějž Sluka budoval agenturní síť na Pardubicku. 2/ Její součástí byl i Lubomír Krátký, syn předsedy ONV v Pardubicích. Toho však později převzal jako řídící velitel pardubické StB Ladislav Němec. 3/ Součástí této agentury byla i Ludmila Medunová, vdova po gestapákovi Hubertu Hanauskovi. 4/ L. Němec (nar. 12. 12. 1900 v Brně) byl velitelem pardubické StB od dubna 1948. 5/ Němec ve své výpovědi z 27. ledna 1956, kdy již pracoval jako skladový revident v brněnských Stavomontážích, uvedl, že před druhou světovou válkou pracoval na Slovensku u četníků (Bratislava, Giraltovce).
Roku 1939 byl přemístěn do Pardubic
k četníkům ve Svítkově a pak ve Starých Ždánicích. Roku 1946 přešel na Oblastní
úřadovnu StB v Pardubicích, od roku 1947 pracoval pro ZOB. Od 1. ledna 1948 byl velitelem
oblastní úřadovny StB v Jičíně, od dubna t. r. přišel na pardubickou služebnu
jako její velitel. Vyžádal si ho prý sem mocný bezpečnostní referent ONV Dominik
Stehlík, s nímž se poznal ve Svítkově. Roku 1949 byl už jako poručík krajským velitelem
StB v Pardubicích. Po smrti L. Krátkého 6/ byl přemístěn do Brna a 30. 11.
1950 propuštěn ze služeb StB vůbec, zřejmě za trest. Jak už bylo uvedeno, v Pardubicích
řídil L. Krátkého, který často navštěvoval Němce na služebně, Krátkého smrt
(1949) však vyšetřovala pražská ústředna StB. Němec podával pravidelné informace
D. Stehlíkovi, který jej také navštěvoval na služebně. Josef Hanuš vytkl Němcovi, že
neměl vraždu L. Krátkého veřejně označit za politickou a doporučoval mu, aby případ
vyšetřovali kriminalisté. Němec se však dohodl s D. Stehlíkem a tajemníkem KV KSČ
v Pardubicích Vyhnálkem, že případ bude vyšetřovat StB. Do Pardubic tedy přijeli
M. Pich-Tůma a V. Kohoutek (pozdější vyšetřovatel R. Slánského, bývalého generálního
tajemníka KSČ). Podle Hanuše, který z vlastní iniciativy 11. ledna 1949 po 22. hodině
si prohlédl místo činu v Schulhofově ulici čp. 742 v Pardubicích, byl L. Němec
potrestán za své chování v kauze přeložením do Brna, Hanuš a Sluka museli roku
1956 složit služební slib mlčenlivosti!
Zcela démonickou roli sehrál v kauze Krátký bezpečnostní referent ONV v Pardubicích
D. Stehlík. Jeho auto mělo být viděno blízko místa činu po jeho provedení, byly
také známy jeho nepřátelské vztahy s Josefem Krátkým, otcem zavražděného. 7/ Je
typické, že objektový svazek VRAŽDA vůbec neobsahuje Stehlíkovu výpověď. Nebyl
zřejmě ani vyslýchán. Po Pardubicích kolovaly zprávy, že vraha – člena KSČ – u sebe
ukrýval JUDr. Bedřich Mikl, přednosta politické správy ONV, jenž často navštěvoval
v Praze bratra zesnulého presidenta E. Beneše Vojtu. 8/ Ve výsleších Josefa Černého
z Mikulovic z 26. září 1949 9/ zaznělo, že Černý odmítl návrh Zdeňka Mimry z Dašic,
který později uprchl přes Ludwigsburg do Kanady, na atentát na auto s Stehlíkem.
10/ Ve výslechu J. Říčaře, kazatele baptistů v Pardubicích (nar. 19. 4. 1894) z května
1956 ve věznici Mírov (Říčař byl odsouzen roku 1953 na 18 let za „špionáž a velezradu“)
byla řeč o Stehlíkově autu zaparkovaném nedaleko bytu Krátkých v den vraždy.
Informaci měl od dr. Mikla. Říčař ve své dřívější výpovědi z 2. dubna 1953 uvedl,
že dr. Mikl mu řekl druhý den po vraždě Krátkého, že ji provedl člen KSČ, který u něj
po činu přespal a že mu později v dopise Mikl sdělil, že musel emigrovat do Německa
jako „spolupachatel“. Nabízí se hypotéza, že vrahem mohl být Josef Těšík (nar. 1914),
člen KSČ a okresní bezpečnostní komise ONV, velitel Závodní milice v Tesle a UMĚ,
odsouzený sice v červnu 1949 v procesu s Janem Žemlou a spol. na 12 let vězení, ale
později omilostněný za usvědčení 20 osob. 11/ Roku 1965 byl rehabilitován.
Dominik Stehlík byl po kauze Krátký povýšen na krajského bezpečnostního referenta!
Pomohl totiž připravit situaci pro spuštění nezákonných monstrprocesů na
Pardubicku. Dožil se ještě sovětské invaze do ČSSR (1968) a následující Husákovy
normalizace. V roce 1968 mu prý kdosi vybil okna ve Svítkově, za normalizace podle
svědectví B. Školníka způsobil autonehodu, při níž zahynul člověk…
Zvláště dobře prý znal okolnosti smrti L. Krátkého škpt. František Oppelt z Přelouče,
agent CIC, který se v táboře v Murnau prý dokonce chlubil, že Krátkého zabil!
Oppelt působil v ČSSR pod krycím jménem Rolf a do Německa za ním emigrovala na
podzim 1949 jeho žena Jarmila (roz. Chadimová, nar. 1919) s dcerou. Oppelt měl své
informátory v pardubické Tesle a přeloučské Zbrojovce. V Murnau dokonce vystupoval
pod jménem škpt. Krátký! Z ČSR uprchl v polovině května 1949, když byl po
únoru 1948 „vyakčněn“ z armády. Vysmíval se pardubické StB jako „málo kvalifikované“,
protože jí utekl z eskorty. Znal se dobře i s Ing. J. Žemlou a Z. Mimrou.
12/ Zemřel roku 1993 ve Wellingtonu (Austrálie) na infarkt. Zprávu o tom podala
Kanadským listům (7–8/1993, s. 8) paní M. Zdráhalová (Linková) ze Skutče, také
žijící v Austrálii. Oppelt prý tvrdil, že zabit měl být Josef Krátký, otec Lubomíra… Bylo
to snad proto, že kritizoval veřejné „pykání“ pardubických živnostníků ve výlohách
jejich obchodů? (prý nařízení D. Stehlíka). Sám jsem viděl podobnou scénu v drogerii
ve Štrossově ulici, kde „pykal“ její majitel p. Roček. Byla to velmi ostudná scéna!
Poznámky:
1/ Veškeré údaje o F. Slukovi přebírám z objektového svazku OB–18HK „Vražda“
deponovaného v Archivu bezp. složek (ABS) v Praze (z výpovědi F. Sluky z 25. 1.
1956 pro Sv MV). Celý svazek se týká kauzy Krátký.
2/ Josef Hanuš (nar. 1912) byl původně účetním RaJ (Restaurací a jídelen) v Hradci
Králové, roku 1946 byl jmenován E. Hršelem přednostou OBZ pro východní
Čechy. Dostával příkazy z pražského ústředí od Š. Plačka, M. Picha-Tůmy, škpt.
B. Pokorného a jeho zástupce Ing. Velfa.
3/ L. Němec řídil L. Krátkého již při tzv. balíčkové akci na Zámečku, kdy Krátký
udal své spolužáky z Obchodní akademie, že do zásilek dávají „protistátní“ letáky.
Podrobněji J. Kotyk, Vánoční balíčky a další projevy studentského odporu
v Pardubicích roku 1948 (ZKPP 1995, č. 3–4, s. 67–71).
4/ Ladislava Fr. Medunová, nar. 5. 7. 1903 v Chrudimi čp. 951, členka NSDAP a NSV,
od 23. 7. 1927 manželka H. Hanauska (nar. v Kuksu 19. 5. 1900 a popraveného
v Chrudimi 10. 12. 1946), člena pardubického gestapa. Bezdětná, měla sestru
Z. Fajmanovou v Praze, roku 1947 se pohybovala v sovětském okupačním pásmu
Německa.
5/ Sídlo pardubické StB bylo v bývalém hotelu Palace v Hlaváčově ulici čp. 230.
Jeho původní majitel Adolf Souček emigroval po roce 1948 do USA, kde roku
1993 zemřel. StB měla kanceláře i v Nádražní ulici čp. 179 (býv. hotel Libuše,
dnešní Nová Veselka), SNB sídlil v Havlíčkově ulici 841 v býv. hotelu Souček.
Viz Pardubické hotely a restaurace, HELIOS Pardubice 2018 (autoři J. Kotyk,
J. Razskazov, M. Halířová, J. Řeháček).
6/ Více J. Kotyk, Neobjasněná úmrtí (L. Krátký – Z. Fryš), 50. sešit ed. AB-Zet Pardubicka,
vyd. KPP 2009.
7/ Dá se předpokládat, že D. Stehlík znal protektorátní minulost J. Krátkého, který
pracoval jako velmi horlivý berní inspektor pro Říši. Proto kritizovali Krátkého
st. i Job Mísař a F. Jirout, oba členové KSČ.
8/ Viz výslech F. Janeby (nar. 1898) z 30. 5. 1956 v Pardubicích. Janeba byl v letech
1946–48 školským referentem ONV a profesorem Vyšší průmyslové školy
strojnické. V letech 1953–54 byl vězněn. O dr. Miklovi viz J. Kotyk, JUDr. E. Mikl
a kauza L. Krátkého, ZKPP 2017, č. 1–2, s. 31–33.
9/ J. Černý (nar. 1903), byl v červenci 1950 odsouzen v procesu s nár. socialisty
v pardubickém Grandu na doživotí. Viz J. Kotyk, Pardubické nezákonné procesy
1948–52, 6. sešit ed. AB-Zet Pardubicka, vyd. KPP 1998.
10/ Z. Mimra to mohl navrhnout jako (podle Josefa Němečka) agent – provokatér
StB.
11/ Archiv MV, karton 304–262–7 „Protistátní činnost ilegální skupiny J. Kuzma
na Pardubicku 1949.“ Těšíkovo jméno se objevuje v obj. svazku VRAŽDA (OB–
–18HK) v souvislosti s podezřením J. Krátkého st. ze 7. 2. 1949, že on byl vrahem!
Těšík vlastnil pistoli 9 mm a vypověděl, že vraždu řídil J. Mísař-Job. Podle analýzy
vyšetř. odboru VB z 13. 9. 1955 vrah skutečně střílel z pistole ČZ ráže 9 mm.
Těšíkovi bydleli v Benedettiho ulici čp. 540. Těšíkova žena Anna pracovala
v Tesle a stěžovala si na častý manželův alkoholismus.
12/ J. Němeček, Protistátní teroristické skupiny v režii StB Pardubice, Luže 2014.
Děkuji srdečně za heuristickou pomoc Mgr. Petru Mückemu (SOkA Pardubice)
a soukromé badatelce paní Jarmile Doležalové.
