1/ Dlouho ses pohyboval v oblasti památkové péče. Na čem pracuješ nyní jako „důchodce“?
Byl jsem do roku 1992 zaměstnán 13 let v Ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). V posledních 30 letech se věnuji zakázkám nejrůznějšího druhu. Ale na památky jsem nezanevřel. Shodou okolností mám na stole zadání: provedení poslední etapy konzervace hradu Lanšperk na Ústeckoorlicku. Tento hrad je dnes zříceninou, ale je v krásném, hornatém kraji, má kouzelné vyhlídky do okolí a s Pardubicemi má i něco společného: vlastnili jej v určitém období Pernštejnové.
2/ Tvář krajského a statutárního města Pardubice se výrazně proměňuje.
Jak bys připomínkoval kladné i negativní rysy této proměny?
Neustále se utvrzuji v tom, že nadprůměrná architektura může vzniknout pouze
s osvíceným stavebníkem, kterým je také město nebo kraj. Přísným okem vzato se
v Pardubicích za posledních 30 let toho povedlo velmi málo. Nejlíp si dle mého vedly
rekonstrukce památek. Nejhorší situace je dlouhodobě v řešení dopravy, včetně parkování.
3/ Jaký je Tvůj pohled na sochu rudoarmějce v předpolí Tyršových sadů?
Tady je situace naprosto jasná. Tento politický kýč zde nikdy neměl vzniknout,
protože nemá v několika ohledech žádné opodstatnění. Navíc dle odborníků postrádá
uměleckou hodnotu. Můj pohled je jednoznačný: tento dnes už trapný relikt doby
jednoznačně přemístit do depozitáře podobných výtvorů… A na jeho místo? Vkusná
parková úprava. Žádná socha.
4/ Jaká je Tvá architektonická vize Pardubic 21. století?
Přál bych Pardubicím, aby se v 21. století staly evropským dopravním uzlem, a to
dopravy letecké, železniční a samozřejmě silniční, předpoklady pro to díky poloze
má. A město samotné? Zvládne všechny dopravní problémy, postaví nové, kvalitní
bytové domy, koncertní sál, tržnici, lehkoatletický stadion, veřejné WC pod Zelenou
věží, kterou už konečně omítne. A nezapomene ani na nová, zajímavá umělecká díla
ve veřejném prostoru.
Děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti pevné zdraví a další úspěchy v práci i osobním
životě.
