Mezi filatelisty zabývajícími se dokumentováním 2. světové války mají sběratelskou a historickou hodnotu dopisy či lístky z nacistických věznic a koncentračních táborů. Sám některé vlastním a další jsem nejednou viděl na filatelistických výstavách. Věděl jsem, že i v Pardubicích bylo vězení gestapa, ale nějakou celistvost odtud jsem zatím neměl příležitost vidět.
Nedávno jsem však dostal od partnera v Německu vyobrazení podobných dopisů, které otiskl jeden z mnoha aukčních katalogů jisté filatelistické
firmy. A kupodivu zde byl otištěn dopis vězně odeslaný z Pardubic. Bezesporu je užitečné si ujasnit tehdejší historickou situaci. V Pardubicích byl už od doby monarchie areál budov Zemské donucovací pracovny. Po okupaci pochopitelně německá správa umísťovala na našem území různé úřady a nechyběly zde ani represivní a policejní složky, především německá státní tajná policie – gestapo (Geheime Staatspolizei). V Pardubicích mělo gestapo úřadovny v budově okresního úřadu (dnes budova magistrátu) a podobně tak v Hradci Králové byla další venkovská služebna gestapa. A právě jako vězení využívalo gestapo už zmíněnou Zemskou donucovací pracovnu. Celý název této neblahé instituce zněl: Geheime Staatspolizei – Polizeigefängnis – Pardubitz (Tajná státní policie – policejní věznice – Pardubice). Tolik tehdejší skutečnost.
Vyobrazený čtverečkový dopisní papír nese už shora uvedený název represivní německé instituce a další potřebné atributy pro dopisní papír používaný vězni. Tedy tam ještě bylo (a pouze německy) uvedeno: Jméno, cela. Posléze upozornění „Lebensmittel sowie Rauchwaren werden nicht angenommen…“ (Potraviny, jakož i kuřivo nebudou přijaty…) Bylo to jedno z běžných upozornění pro adresáty, aby vězňům neposílali věci, které jsou zakázány. Na uvedené ukázce je možné přečíst, že šlo o vězně jménem Beneš, který psal zřejmě manželce 28. 6. 194?. Psát se muselo pouze německy a dopisy byly cenzurovány. Parafa gestapáckého dohlížitele s datem 10. 7. je patrná nahoře. Z torza textu lze přečíst, že píše mj. „Má nejmilejší Maruško“ a dále pak lze soudit, že oznamuje, že čas běží rychle jako voda a že srdečně děkuje za dopis. Bylo by zajímavé znát, jestli někdo nevlastní něco podobného. Je možné předpokládat, že tyto dopisní papíry se mohly tisknout v některé pardubické tiskárně. Avšak v každém případě je to zajímavý doklad z válečné historie Pardubic dokumentující smutné a tragické okupační časy. Tyto je třeba si stále připomínat.
