V Praze dne 22. května 1948
Vážený kolego!
V poslední době jsem dostal mnoho dopisů od živnostníků, možná i od Vás. Věřte,
hodně mě potěšilo, že kolegové uznávají práci, kterou pro mě moje strana, Komunistická
strana Československa udělala tím, že prosazuje ochranu živnostenského
podnikání ústavou a uzákonění daňových úlev a jednotné živnostenské daně.
V dopisech prohlašují, že teprve teď prohlédli a teprve teď vědí, komu dáš za
pravdu. Ani nevíte, jak takové srdečné projevy vděčnosti k poctivé práci komunistů
právě od vás živnostníků potěší. Vždyť zrovna na vás, na živnostníky, ta proradná
panská jednota nejvíce spoléhala, s vámi nejvíce spekulovala. A živnostníci ukázali,
že jsem měl pravdu já a se mnou celá komunistická strana, když jsme pevně věřili,
že poctivý český živnostník, který národ nikdy v osudových chvílích nezklamal, nezklame
ani tentokrát. Naděje reakce zkrachovaly.
A dostal jsem tolik projevů upřímného přátelství živnostníků, že prosím, abyste se
Vy, ani ostatní nezlobili, odpovídám-li na ně aspoň touto cestou, slovy stejně upřímnými.
Proč jsem věřil v poctivé vlastenectví českých živnostníků, řemeslníků a obchodníků?
Protože – a pokládám si to za čest – jsem poznal poctivého českého živnostníka
v době okupace, když jsem viděl naše české krejčovské mistry, modistky, truhláře,
kováře atd. ilegálně pracovat, když jsem byl vězněn s holičem z Karlína, autodopravcem
z Táborska, ševcovským mistrem z Nuslí, a když jsem potom mnohé české živnostníky
viděl statečně, jako opravdové vlastence, umírat v koncentračních táborech.
A pak jsem se po osvobození vrátil domů a vyprávěla mi žena i děti o tom, jak – když
se v nouzi protloukali touto přesmutnou dobou našeho národa – jim pomáhal hokynář,
pekař, drogista, krejčí a švadlena a jiní a jiní živnostníci, kde jen mohli, sami, bez
prošení, nezištně. V takových skutcích, v takových lidech je národ věčný a jen takový
národ mohl to nacistické peklo přežít. Stal jsem se hrdý na náš lid, na našeho českého
živnostníka a pochopil jsem v něm velikost českého Lešetínského kováře.
Vaše vlastenectví českých živnostníků bylo vždycky tiché, skromné holubičí
povahy, jakými my, Češi, už jsme. A to právě bylo to, co tak mnohého živnostníka
udržovalo od činné účasti na politickém životě, protože viděl, jak někdejší politická
roztříštěnost nám přinášela jen rozvrat hospodářský i mravní. Ale tím, že jste se politické
práce stranili, ztráceli jste přehled a možnost rozlišovat, jaká a která politika
národu, a tím také vám, prospívá či škodí. Ale pak přišel Mnichov a německá okupace
a po osvobození konečně i únor 1948 a věřím, že všechny tyto události i vás přece
jen přesvědčily o tom, že není možno zůstat stát mimo politický život a tím méně je
možno jít s politikou ode zdi ke zdi, jak to některé strany dělaly. Taková politika musí
nutně vždycky, dříve nebo později, skončit menší či větší katastrofou, která stihne
celý národ. Zkušenost posledních událostí, které jsme v těchto pohnutých dobách
prožili, je toho jasným dokladem.
Československá republika a náš národ nemůže si dovolit politiky z dneška na
zítřek, nebo politiku jen ve prospěch některých vrstev národa, nebo politiku, která
se jako korouhvička stáčí podle toho, jaký vítr vane odněkud z ciziny. My nezbytně
potřebujeme politiku stálou a pevnou, neboť jen taková politika může přinést štěstí
a blahobytu celému národu bez rozdílu stavů nebo povolání. A takovou politikou může
býti jedině ta, která se opírá o nejpokrokovější světový názor, ovládající již velkou
většinu Evropy a získávající stále větší a větší stamiliony stoupenců v celém světě.
Takovou politikou je politika Komunistické strany Československa. Je to politika
poctivá a správná, zbavuje nás nejen každodenních starostí, dbá nejen o zvyšování
životní úrovně lidu, nýbrž – a to je hlavní – v bratrské družbě s mocnými slovanskými
sousedy v čele se Sovětským svazem zajišťuje našemu národu a státu svobodu
a samostatnost tak, jak jsme je ještě nikdy v dějinách českého národa zajištěny
neměli.
V Komunistické straně Československa, rodné straně českého lidu, sdružují se
nejlepší synové a dcery národa, Čechové, pro něž vlastenectví není pouhým prázdným
pojmem, nýbrž lidé, kteří svou lásku k národu vyjadřují úsilím o jeho lepší
zítřek. A po prvé v našich dějinách jsme svědkem toho, jak jedna jediná z našich
politických stran, Komunistická strana Československa, sjednocuje ve svých řadách
ohromnou většinu národa, protože dokázala, že to myslí se všemi upřímně a že své
dobré úmysly dovede také uvádět ve skutek.
Jistě i Vy chcete s celým národem jíti do šťastné budoucnosti. Jistě i Vy chcete
svým dětem zajistit klidný život bez Mnichovů, okupací a válek. Věřím tedy, že těmto
svým tužbám a své lásce k národu dáte výraz tím, že se i Vy rozhodnete pro politiku
naší vlasti a národa nejprospěšnější, pro politiku Komunistické strany Československa
a dáte výraz tomuto svému rozhodnutí přihláškou do naší strany.
Tak nejlépe splníte svou republikánskou povinnost a svůj závazek k našim dětem,
budoucnosti našeho národa.
Prosím Vás, najděte si chvilku času na přemýšlení o mém dopisu. Jste-li ženat,
pohovořte si o jeho obsahu se svou manželkou. A není-li Vám ještě všechno jasné,
chcete-li rady nebo můžete-li nám poradit, prosím Vás, napište mně. U mne žádný
dopis nezůstane nepovšimnut. Jsem přesvědčen, že politická vyspělost a inteligence,
českému člověku už vrozená, dá Vám dojíti k úplně stejným závěrům, jak jsem
došel já.
Končím tedy svůj dopis a přeji Vám i Vaší rodině šťastný a spokojený život
ve spořádané naší milované Československé republice.
Někteří z pardubických živnostníků později v 50. letech „okusili přízeň
KSČ“ na vlastní kůži, když byli veřejně vystavováni ve výkladních skříních jako
„keťasové“! Pokud byste v rodinném archivu náhodou našli dokumentární fotografii,
zašlete ji prosím na adresu redakce.
Red.
