Nechci vůbec nadpisem naznačit, že se vzdálím ve svém příspěvku někam do Sudet. Zůstaneme v Pardubičkách, onen dům má čp.41 a stojí naproti hlavní bráně nemocnice. Je na svém místě již od roku 1906. Jeho majitelem je pan Otakar Matura, veškeré informace jsem načerpal od něho, za což mu samozřejmě patří dík. Jak to vlastně s tou zmiňovanou hranicí je? Dům postavil dědeček pana Matury na pozemcích patřící statku, který byl na Vystrkově, nyní U Kostelíčka, snad od Pernštejnů. Jeho posledním majitelem byl p.Kopecký a všechny jeho polnosti, táhnoucí se až k Pardubičkám, postupně rozprodal na stavební místa. Pardubičky, jak jistě mnozí víte, byly vždy samostatná obec. Právě v místech tehdejší novostavby byly katastrální hranice s Pardubicemi. Proto byla na dům připevněna smaltová tabule, na které stálo: KRÁLOVSKÉ KOMORNÍ MĚSTO PARDUBICE POLITICKÝ OKRES PARDUBICE KRAJ CHRUDIMSKÝ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ.
Tabule na domě visela až do rozpadu Rakousko-Uherska. Na několika místech je však poškozená, protože někteří rádoby hrdinní vlastenci po ní házeli kameny. Samozřejmě, když už bylo po všem. Rodina ji tudíž sejmula a uložila na půdu, kde je dodnes jako doklad kusu naší historie, který se nějakým hozeným kamenem nemůže odestát. Vznikající ulici od Kostelíčka až na zdejší náves se říkalo Štrossova. Nyní je v těchto místech zvána Kyjevská. Pro mladší uvádím, že náves jsme měli v prostoru vymezeném hřbitovem, stanicí pro záchranky a sídlištěm. Podle pamětníků byla tvořena několika statky s pěknými vjezdy. Manželčina maminka vzpomínala, jak se je jako děti chodily učit kreslit. Je samozřejmé, že v té době tady kromě domů při hlavní tehdy Štrossově ulici byly všude pole a zahrady. Na Vinici byl postaven vodojem a začínala se budovat nemocnice. Samotné Pardubice teprve čekaly na svůj bouřlivý vývoj, aby přestaly být krajem Chrudimským.
