Před časem jsem v seriálu „Pardubický Slavín“ psal o hrobu Václava Durycha (1863-1897), jenž se nachází ve staré části Městských hřbitovů (podle plánu J.Janiše v sektoru I.B/21). Jde o malý pomníček takřka zanikající ve vysoké trávě, neudržovaný, ale opatřený nápisem „zasloužilý redaktor a buditel“. Roku 2001 vydalo nakladatelství VOTOBIA knihu jeho vnuka a jmenovce RNDr. Václava Durycha „Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha“, z níž vyplývá, že V.Durych pohřbený v Pardubicích ve věku pouhých 34 let byl otcem známého spisovatele a publicisty MUDr. Jaroslava Durycha (1886-1962), m.j. známého autora „Sedmikrásky“, „Bloudění“ a „Služebníků neužitečných“. Z toho vysvítá evidentní význam uchování hrobu jako kulturní památky. Václav Durych (nar. 27.1.1863 v Turnově, zemřel 27.12.1897 v Pardubicích) byl kromě své staročeské žurnalistiky provozované v Kolíně (Kolínské noviny, Jizeran), Hradci Králové (Hradecký Polaban, pozdější Slovan a Polabské noviny) a Pardubicích (Pernštýn, Pardubický Obzor) také autorem pěkných turistických průvodců „Z Českého ráje“ (1888, 1892), „Průvodce po Turnově a okolí“ (1889) „Krkonoš“ (Pardubice 1897 u E.Kmínka).
V.Durych pocházel z rodiny brusiče polodrahokamů v Turnově. Jeho matka chtěla, aby se stal knězem, on však chtěl být spisovatelem. Ještě jako student napsal historickou povídku „Svatava“ a roku 1884 napsal v Kolíně historické drama o 5 dějstvích „Jiřík z Poděbrad“. Oženil se 26.srpna 1884 s Boženou Žabkovou z Nechanic. S ní měl postupně 5 dětí: 1885 Václava, 1886 Jaroslava (výše zmíněného katolického spisovatele), 1887 dceru Boženu (zemřela v den svého narození 18.11.t.r.) a ještě dva syny: Josefa (1888) a Zdeňka (1889). Jeho žena vyčerpaná pěti porody a nejistým sociálním postavením svého muže zemřela roku 1892. Václav Durych po jejím úmrtí uzavřel roku 1895 (27.11.) ještě druhý sňatek s Boženou Bartákovou, jež mu porodila v Pardubicích 7.září 1896 syna Bohuslava. Hned následujícího roku 1897 (27.12.) V.Durych zemřel na zápal plic. Jeho prvnímu synovi Václavovi (tehdy studentu pardubické reálky) bylo pouhých 13 let a napsal t.r. dopis o otcově smrti, jež ho hluboce zasáhla. Netušil, že sám také brzy zemře – 27.7.1912 v pouhých 27 letech.
Druhým významným „pardubickým Durychem“ byl již uvedený Bohuslav (narozený 1896 v Pardubicích, jak uvádí J.Pertl ve svém „Malém vlastivědném slovníku Pardubického kraje“ z roku 1957. Bohuslav byl žurnalistou jako otec, ale též vynikajícím překladatelem z němčiny (např. Adalberta Stiftera) a ruštiny (např. Michaila Prišvina) a vydavatelem (edice Delfín s Vlastimilem Vokolkem). Udržoval pravidelné styky s vydavatelskými centry na Moravě (Stará Říše Josefa Floriana a olomoucký Velehrad Jana Zahradníčka). Po první světové válce, kterou strávil v ruských legiích, se usadil v Přerově jako civilní zaměstnanec vojenské posádky. Zemřel roku 1969 skoro slepý a ochrnutý, když roku 1957 po pádu na schodech absolvoval složitou operaci mozku. Zhoršující se cukrovka mu zeslabila jeho zrak.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2017
