K městu Přelouč se vážou dvě pozoruhodné postavy českého reformačního hnutí, jimž je třeba i do budoucnosti věnovat naši pozornost. Ta první – husitský kněz Antoch – je zahalen v jakési mlze vytvořené nedostatkem historických údajů, o něž se lze bezpečně opřít, ačkoliv autoři historických románů či povídek (od A. Jiráska po M. V. Kratochvíla) ho obvykle řadí mezi táborské radikály. O Antochovi (podle prof. P. Vorla Antonínovi) z Přelouče je pouze známo, že jako pomocný kněz (oltářník) získal tuto funkci v chrámu sv. Jakuba při pobočním oltáři světic Markéty a Kateřiny. Z roku 1417 (dva roky po upálení M. Jana Husa) pochází latinský rukopis Kalendáře a breviáře, jenž je dnes uložen v Národní knihovně v pražském Klementinu pod sign. XII F 29. (sbírka rukopisů a starých tisků). Antochův breviář se stal ve 30.letech 20.století předmětem studia významného husitského badatele F. M. Bartoše (viz Časopis archivní školy 1934, Zápisky v breviáři kněze Antocha z Přelouče z let 1422-32, s. 99-110). Do tohoto breviáře si kněz Antoch opsal i své jmenování oltářníkem (1408). Breviář si brával i v bouřlivých dobách husitské občanské války s sebou a v letech 1422-32 si do něj zapisoval i pohnuté události, jež se odehrávaly ve východních Čechách. Stal se tak bezděky regionálním letopiscem tohoto období. Antoch je též pokládán za autora postily (sbírky homilií s jejich interpretací) z roku 1429, jež je uložena v knihovně pražské kapituly.
Roku 1952 – tedy ještě za vypjatého proticírkevního boje KSČ – byl v Přelouči otevřen nový sbor Církve československé (od r. 1971 zvané husitská) s názvem „Sbor Tůmy Přeloučského“. Snad proto, že KSČ se domnívala, že podporou t. zv. národních církví (CČS a CČBE) poškodí římskokatolickou církev řízenou z Vatikánu. Po kom byl pojmenován nový sbor? Tůma Přeloučský byl významným členem Jednoty bratrské, dokonce od roku 1499 jejím biskupem. Jako přibližný rok jeho narození je uváděn rok 1435 (rok po lipanské bitvě). Ideologie Petra Chelčického – zakladatele Jednoty – byla odpovědí na násilí válek, protože je úplně zavrhla. Podle Jana Blahoslava byl bratr Tůma krejčím z Přelouče, než odešel do Kunvaldu a pak do moravského Přerova. Jeho znalost latiny a vybroušenost jeho literárních děl, smysl pro polemiku však vedou některé badatele k závěrům, že Tůma byl původně katolickým knězem v Přelouči a k bratrství přešel až roku 1467, kdy Jednota vznikala. Vrcholem jeho práce pro tuto novou náboženskou komunitu bylo přerovské období, kdy Tůma zastával funkce biskupa a sudího Jednoty. Podle starších historických studií zemřel v Přerově 23.února 1517 a je zde i pohřben. Teprve roku 1947 V. Sokol klade jeho úmrtí teprve do roku 1518. Sokol byl editorem Tůmova nejvýznamnějšího spisu „O původu Jednoty bratrské a chudých lidech“. Kromě tohoto díla z roku 1502 je třeba např. zmínit i jeho „Psaní p. Vilémovi z Pernštejna v příčině pokoušení přišlého na Jednotu a zabavení zborův a služeb“ z roku 1509.
Podrobněji se Tůmou Přeloučským a jeho životem zabývali M. Kaňák, V. Sokol a R. Říčan v níže uvedené literatuře. Přelouč nazvala po Tůmovi jednu ze svých ulic.
Literatura:
Rudolf Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, Kalich Praha 1957.
Miroslav Kaňák, Tůma z Přelouče, z prvních kněží Jednoty bratrské, in: Jednota bratrská 1957, č. 9-10.
Václav Sokol, Tůmy Přeloučského spis o původu JB, Melantrich Praha 1947.
Václav Miška, T. Přeloučský, jeho literární práce a jazyk, in: Časopis pro moderní filologii a literaturu, roč. 1912.
