Narodili se obchodníkovi s uhlím a dřívím v Praze Podolí.
František 4. května 1914 a Jaroslav 13. října 1921.
Oba milovali motorismus, oba se proslavili skvělými výsledky v závodech. František
byl všestranným motocyklovým závodníkem a továrním jezdcem Jawy a Jaroslav
byl jeden z nejúspěšnějších československých automobilových závodníků.
Frantu (jak mu říkali) od dětství bavil motorismus. Motocykl měl pro Frantu Juhana
magickou přitažlivost. Již ve svých 14 letech se rozhodl, že pojede závod o Zlatou
přilbu Československa. Bylo to v září roku 1929, kdy se jel 29. září 1. ročník tohoto
slavného závodu. Přihlásil se jako osmnáctiletý. A na „vypůjčeném“ motocyklu
zn. Calthorpe 350 ccm se zúčastnil sobotního povinného tréninku, kdy měl druhý
nejlepší čas za Zdeňkem Pohlem na Indiánu 750 ccm. Druhý den při startu závodu
ale vůbec nenastartoval motocykl pro poruchu magnetu a tím pro něho jeho dobrodružná
účast v závodě skončila.
Na startu mezinárodního závodu o Zlatou přilbu Československa na travnaté dráze
dostihového závodiště v Pardubicích stál celkem devětkrát. Pětkrát bojoval ve velkém
finále o tuto motocyklovou trofej. V roce 1936 obsadil v Pardubicích čtvrté místo za
triem německých jezdců a obdržel od premiéra tehdejší československé vlády Milana
Hodži Křišťálový pohár pro nejlepšího československého jezdce.
V roce 1938 se podařilo Františku Juhanovi vyhrát 9. Zlatou přilbu Československa
a Cenu prezidenta Edvarda Beneše. Po válce v roce 1945 obsadil na strahovském
stadionu druhé místo na Jawě. První byl Jan Lucák na Ogaru-Jap 500 ccm. Tehdy
startovalo 17 plošinářů.
V roce 1947 se opět zúčastnil 10. ročníku jubilejní Zlaté přilby Československa
a po napínavém souboji s Martinem Schneeweisem z Rakouska musel ve vylučovací
jízdě odstoupit pro poruchu stroje.
Naposledy hájil naše barvy ve Zlíně, kdy startoval za Svaz závodníků AKRČS
Praha na Jawě 250 ccm při 21. mezinárodní motocyklové soutěži a získal zlatou
medaili.
V roce 1948 emigroval do Švýcarska, kde dále aktivně závodil. Při velké ceně
Švýcarska v roce 1949 se těžce zranil při hromadném pádu a musel zanechat závodní
činnosti. Odstěhoval se do Vancouveru, kde si pořídil motocyklový servis. A později
se stal obchodním zástupcem pro prodej japonských motocyklů a automobilů značky
Honda.
František Juhan zemřel 15. 11. 1992 v Kanadě.
Tři roky po jeho úmrtí, v roce 1995, uspořádal Jiří Šmída se synem nultý ročník
Memoriálu Franty Juhana.
Další ročníky Memoriálů Franty Juhana pořádal již jeho bratr Jaroslav Juhan.
V roce 1996 v Praze, o rok později v Pardubicích na svítkovském stadionu.
Dalších 14 ročníků se konalo v Mariánských Lázních, 3 ve slovenské Žarnovici
a 2 v Německu.
Závody se jely vždy o Zlatou křišťálovou přilbu.
František Juhan byl všestranným motocyklovým závodníkem, startoval ve všech
disciplínách motocyklového sportu a jeho jméno bylo známé po celém světě.
Jaroslav už jako malý kluk hrával hokej, ale nejvíc mu k srdci přirostly motory.
Stejně jako jeho o sedm let staršímu bratrovi Františkovi, který mu byl velkým vzorem.
Jaroslav začal závodit na domácích drahách na voze BMW, v roce 1946 se stal
obchodním zástupcem automobilů značky Fiat a Alfa Romeo v Československu. Také
prodával motocykly Ducato.
Po emigraci bratra Františka v roce 1948 a po převratu v Československu začal
mít Jaroslav problémy se Státní bezpečností, absolvoval série výslechů, v roce 1950
mu byl odebrán pas. A v listopadu roku 1951 Jaroslav bez vědomí rodiny emigroval.
Jaroslav Juhan se později dostal do Střední Ameriky do státu Guatemala a zde opět
získal obchodní zastoupení automobilek Fiat a Alfa Romeo a německé automobilky
Porsche. V prodeji automobilů byl velice úspěšný. Jaroslav hovořil pěti jazyky, hovořil
německy, anglicky, italsky, francouzsky a španělsky. Jako technický poradce později
spolupracoval s řadou automobilek.
S rychlými vozy Porsche vyhrával Jaroslav závody Carrera Pacifico, Buenos Aires
1000 km a v Mexiku Puebla.
V roce 1953 založil s Antoniem Hallem Federacion Guatemala de automovilismo,
národní autoklub. A téhož roku uspořádali Velkou cenu Pacifiku.
V listopadu 1953 se poprvé vydal na 4. ročník závodu Carrera Panamericana.
Z 177 vozů na startu dojela do cíle jen třetina. Pekelný závod dlouhý 3 074 km trval
pět dní a byl to v té době nejrychlejší závod na světě. Jaroslav Juhan musel bohužel
odstoupit 100 km před cílem pro poruchu rozdělovače. La Carrera Panamericana byla
dlouhá, drsná, zákeřná a kladla extrémní nároky na vozy i na závodníky.
V roce 1954 byl Jaroslav Juhan opět na startu 5. ročníku závodu Carrera Panamericana,
tentokrát závod měřil 3 070 km, jel se v osmi etapách během pěti dnů za
běžného provozu s rychlostními vložkami řízenými policisty. Byl to závod, na který
se nezapomíná. Pohled na konečné výsledky v absolutním pořadí dodnes zasluhuje
obdiv. Jaroslav Juhan obsadil 4. místo.
V celé, více než stoleté historii motoristického sportu, je to stále jeden z nejlepších
výsledků českého závodníka.
Jaroslav kvůli nepříznivé politické situaci v Guatemale přesídlil do Francie, a i zde
pokračoval v prodeji nových automobilů a také dále závodil. V proslulém závodu
24 hodin Le Mans skončil spolu s Němcem Helmutem Glörnerem ve voze Porsche 350
na šestém místě.
V roce 1989 se Jaroslav Juhan vrátil zpět do Československa.
Na počest svého bratra Františka Juhana uspořádal a sponzoroval Memoriály
Franty Juhana, na 2. ročník v roce 1997 věnoval Klubu Zlatá přilba Pardubice 1 milion
korun a motocykl značky Jawa, který vyhrál Todd Wilschire z Austrálie. Motocykl
tenkrát vítězi předával Frankie Juhan, syn Františka Juhana.
V roce 1996 a 1997 uspořádal na závodním okruhu v Brně závod historických
vozů F1 značek Lotus, BMW, Ferrari, Mercedes Benz a dalších. Závod se jel pod záštitou
Autoklubu České republiky.
Jaroslav Juhan patřil k nejúspěšnějším československým automobilovým závodníkům
v celé historii našeho motoristického sportu, stal se světoběžníkem a mimořádnou
osobností v automobilovém oboru. Byl to Juhan, kdo v roce 1953 přivedl značku
Porsche na tehdy nejdelší a nejtěžší automobilový závod Carreru Panamericanu.
Jaroslav Juhan zemřel v Ženevě 28. září 2011 v nedožitých devadesáti letech.
