František Kravar – zásobovatel odbojářů

Mezi spolupracovníky paravýsadku SILVeR A patřil výše jmenovaný majitel mlékárny František Kravar z Pardubic. Když jsem v padesátých letech pracoval ve Východočeských chemických závodech n. p. Rybitví, pak jsme oba pracovali na oddělení RY 34 – výroba p-aminosalicylové kyseliny (vyráběla se zde jako technický produkt a na dalším oddělení v Rybitví se rafinovala na PAS, který pak už byl hlavní účinnou látkou léku k léčení tuberkulózy).
V dobové literatuře se uvádí jako Kravař, ale jmenoval se správně Kravar. Byl majitelem mlékárny na Bílém náměstí a jak mi říkal, bydlel ve Familiich. Václav Krupka ve vzpomínkách uváděl, že Antonie Bartošová – matka npor. Alfréda Bartoše – se s F. Kravarem znala. Tak bez potravinových lístků od něj získávala jak mléko, tak i máslo. A to tehdy nebyla záležitost jednoduchá, protože šlo o porušení přísných předpisů o řízeném hospodářství. Okupanti tehdy přestupky přísně trestali a rozsudek k trestu smrti nebýval vzácností.
S Františkem Kravarem jsme tedy byli na jednom provoze, ale každý v jiné směně. Byl o mnoho starší nežli já, ale tykali jsme si. Je zajímavé, že tehdy i na okupaci řeč přišla. Pan Kravar mi říkal, jak to bylo za války, a jaké „fígle“ se tehdy musely vymýšlet i co dělal konkrétně on. V této době jsem však měl jiné starosti a o historii odboje v Pardubicích jsem měl tehdy pouze matné znalosti. Kupodivu ani František Kravar o spolupráci se SILVeR A či o paní Bartošové nemluvil. Pochopitelně byl opatrný. Psal se rok 1956, on přišel o mlékárnu a jako živnostník byl tehdy pochopitelně živlem nebudícím důvěru u komunistické strany. Proto musel jít do průmyslu, kde pracoval jako dělník u chemické aparatury. Pro dokreslení tehdejší doby: na provoze tehdy byli většinou takto postižení živnostníci a řemeslníci. Pamatuji si na holiče, krejčího, drogistu, řezníky, cukráře aj. Navíc pracoval na oddělení muž ze Svítkova, o němž se vědělo, ža má kontakty na StB. Proto i rozhovory a povídání se muselo nést v neutrální rovině (ale najednou se to zvrtlo) a nelze se divit, že o okupaci a spolupráci se západním odbojem se pan Kravar nechtěl šířit. Ještě si pamatuji, jak vyprávěl, že jako mladík pracoval nebo se učil ve Vídni a když jel do světa bez maminky, že mu bylo „ouvej“. Cestoval přes Okříšky směrem na Znojmo. Víc už si nepamatuji.
A když i já po roce 1968 jsem „byl odejit“ z chemie, tak jsem nastoupil do nemocnice, kde jsem pracoval v laboratoři. Hned první den jsem šel s laborantkou na odběry krve z prstu pro stanovení hladiny glykémie. Na interně A ve 2. patře jsem se po letech znovu setkal s Františkem. A opět jsme každý měl své starosti, normalizace byla v plném proudu a já se ještě odbojem nezabýval. Stalo se tedy, že tak důležitý svědek i aktér odbojové činnosti František Kravar opět nevzpomněl na okupaci. Určitě by to byly velice zajímavé poznatky i doplnění bílých míst odboje. Ale pozdě bycha honit…
Shrnu-li shora uvedené záležitosti, pak z nich vyplývá:
– správné jméno osoby zmíněné v tomto článku je František Kravar
– Kravarova mlékárna byla na Bílém náměstí (ví někdo, v kterých místech?)
– v 70. letech bydlel ve Familiich (ví někdo, kde?)
– nejsou známa jeho osobní data včetně místa narození
– není známo, jaký měl Kravar život, kde pracoval a kde žil a také kdy zemřel. Je docela možné, že některý ze čtenářů o tom může podat doplňující informace.