Díky laskavosti Mgr. Bromové, rozené Kramářové ze Svítkova se mně dostala do ruky rodinná památka, a sice „Rozvrh“ úhrady škod způsobených honěním jelena v roce 1880. V té době byl její prapradědeček pan František Kramář starostou obce (zvolen byl 22.4.1880 jako čtyřiatřicetiletý, aby pak po 18 úspěšných letech v úřadu rezignoval na úřad starosty dne 6.11.1898, při čemž obecní zastupitelstvo uznalo jeho blahodárnou činnost ve prospěch obce a vzdalo za tuto činnost povinné díky) a k jeho čerstvým povinnostem patřilo i rozdělení částky, kterou obec obdržela za škody způsobené honěním jelena.
Všimněme si, že se zde nepoužívá později více frekventovaný termín „parforsní hon“. Rozdělení částky se úplně nekryje se způsobem náhrady škod, který popisuje major Miloš Svoboda ve své práci „Pardubické parforsní hony“ (sešit 25. AB-ZET Pardubicka; na př. str. 14 a 15, i jinde).
Autor se zmiňuje o tom, že veškeré škody se hradily opravdu kavalírsky. Rozdělovaných 45 zlatých
reprezentovalo skoro dva měsíční platy úředníka. V té době však ještě asi nebylo třeba s ohledem na nehorázné požadavky majitelů polí uvažovat o přemístění honů z Pardubic jinam (přemrštěné požadavky něco připomínají ze současné doby). Pan starosta nechal na zadní stranu rozvrhu připsat poznámku jednoho rolníka, kterému byla také vyplácena náhrada a sice:
„Když beře František Buchta za neoseté pole 2 a půl zlatého, tudy musí Václav Šáda dostat za škodu na II korcích pšenice za Humny a za 2 korce žita ve Woslikzek 5f, slovy pět zlatých“. Dle rozvrhu obdržel Václav Šáda 2 a půl zlatého.
Je patrné, že pan starosta neměl snadnou pozici. V dobře zdokumentované parforsní sezóně z roku 1911 (od 2.10. do 9.12.) se uvádí, že bylo uspořádáno 41 honů, za účasti 952 jezdců. Délky honů byly různě dlouhé, ale byl zaznamenán i případ z 5.11.1907, kdy jezdci na koních urazili asi 87 km, z toho 37 km cvalem. Škody z této doby však již pan František Kramář neřešil (nebyl již mezi živými). Jsa členem Sboru dobrovolných hasičů, jehož založení mimo jiné také inicioval (navrhl jeho založení na zasedání obecního zastupitelstva dne 17.9.1886), se zřejmě věnoval také podpoře tohoto spolku, o čemž svědčí jeho trubka s hasičskou symbolikou, která je od té doby v držení rodiny. Obvykle panuje představa, že starostou byl většinou sedlák ze statku. Na přiložené fotografii původního popisného čísla 5 (číslo bylo přeneseno na novou stávající stavbu), pořízené v roce 1934, je však zřejmé, že tomu tak vždy nemuselo být. Neubouraný štít této chalupy dosud na pozemku existuje. Pozemkem pana Kramáře protékala, i dnes protéká říčka Bylanka, jejíž foto před regulací (foto je z roku 1934), s tehdy dřevěným mostkem (dnes je na jeho místě mostek betonový), svědčí o původní velikosti tohoto „toku“. Pro porovnání je přiložené foto dnešního stavu. Tato část Svítkova je běžně nepřístupná a mnoho obyvatel zřejmě uvidí toto zákoutí poprvé v životě. Regulace byla provedena velkoryse (akci platil stát). Šířka struhy byla podstatně zvětšena, což způsobuje díky malému množství protékající vody usazování naplavenin, zvláště po snížení stavidla. Tato regulace uvnitř obce se dá považovat za druhou etapu regulace Bylanky. První byla provedena na státní útraty od mostu u mlýna pana Folla k soutoku Labe (vyústění do Labe vypadalo tehdy jinak než dnes, jeho součástí byl i „starák“). Doba výstavby byla velice krátká, započala v měsíci dubnu 1931 a práce byly skončeny 10. listopadu 1931. Velkou zásluhu na prosazení těchto prací měl statkář Dominik Těšík, který je prosadil jako součást regulace Labe. Zřejmě na základě tohoto úspěšného průběhu realizace se obecní zastupitelstvo usneslo v srpnu 1931 provést regulaci potoka od mostu u mlýna Antonína Folla, který byl součástí okresní komunikace Pardubice – Srnojedy, až po katastrální hranici Svítkov-Popkovice. Avšak teprve 20.12.1933 se schází komise, která na místě posuzuje reálnost projektu. Zřejmě i tehdy existovaly průtahy, díky nimž byly práce zahájeny až 11.10.1937. Délka regulace potoka byla stanovena projektem na 800 m, součástí byl stavidlový jez a dva železobetonové mosty, a sice v dnešní ulici kpt. Poplera a v ulici Kostnické. Náklad této části činil 350.000 Kč. Dne 19.4.1939 proběhlo kolaudační šetření, které celou výstavbu uzavřelo.
Pan František Kramář zemřel v roce 1902 a byl pohřben na hřbitově ve Svítkově, o jehož založení se jako starosta zasloužil (rozhodnutí zastupitelstva ze dne 23.9.1883).
Zdroje: Pardubické parforsní hony (Miloš Svoboda, KPP 1993)
530 let obce Svítkova (Zdeněk Utíkal,1996)
Pamětní kniha obce Svítkovské
Památník sboru dobrovolných hasičů ve Svítkově (Dominik Těšík,1911)
Archiv Mgr. Bromové, rozené Kramářové
Archiv autora
Foto: Mgr. R.Brom
