„V noci 5. 8. 1924 konal v ranních hodinách noční hlídač, 42 letý Jan Adámek z Jesničan na nádraží v Pardubicích v topírenském obvodě službu, při které, jdoucí podél železničních kolejí, zakopl a byl v pase přejet několika nákladními vagóny, které byly na onu kolej posunovací lokomotivou posunuty.“ Vlak Adámka na místě usmrtil. Zanechal po sobě ženu a dítě.
„Na dvou nebezpečných místech okresní silnice u nás objevily se nedávno výstražné tabulky s nápisem „Auta 6 km.“ Je žádaná rychlost snad až příliš malá, ale rozumnému stačí, aby se dovtípil. Jest s podivem, že se na několika silničních záhybech zdejších nestala dosud větší nehoda. Předejíti ji, jest účelem zmíněné výstrahy. Neučiní-li se ani takto přítrž zbrklému ježdění městem, nezbude, než-li důsledně pokutovati, jinak pozdě bycha honiti.“
Známý a celostátně hledaný recidivista Jan Kovář, podezřelý ze série mnoha vloupání a zároveň z několika pokusů o vraždu, se vloupal dne 22. 9. o 4. hodině ranní do obydlí rolníka a hostinského Petrleho v Dolní Rovni. V kuchyni odcizil stříbrné pánské hodinky a pánský zlatý řetízek, pak vnikl do ložnice manželů Petrlových, kde prohledával zásuvky. Šramotem se probudila manželka hostinského Kateřina Petrlová a odehrálo se známé schéma, které bylo již několikrát popsáno v našem seriálu. Manželka rozsvítila a spatřila neznámého muže, který si okamžitě zakryl tvář a namířil na vyděšenou ženu revolver. Zloději se podařilo přes kuchyň z domu utéci. Byl však identifikován podle předložené podobenky. Kovář , narozený 14. 6. 1901 v Pekle, okres Rychnov nad Kněžnou, byl zadržen až ve Fryštátu. Vydával se ovšem za jistého Josefa Klingra z Plzně. Když byl Kovář 4.10. zadržen policejní hlídkou, neměl u sebe žádné doklady. Při zatčení kladl odpor a pokusil se uprchnout. Jednoho strážného dokonce pokousal na ruce a pokusil se mu vytrhnout služební browning, který chtěl použít ke střelbě. Za pomocí vojínů byl nakonec Jan Kovář zadržen.
Rok 1925
———— „Rychlá jízda autobusů Pernštýnskou a Arnoštskou ulicí ohrožuje bezpečnost tamějších domů a obyvatel. Tito si stěžovali v naší redakci, že přes upozornění správy městské a okresní správy politické nedostavuje se žádná náprava. Přece však očekávají, že svou roztrpčenost nebudou musit vyjadřovat jinak.“ Když odcházel rolník František Skála z obce Trnové od holiče J.V. v Pardubicích, pohřešoval svoji tobolku, v níž měl 4090 Kč. Podezření padlo na učně Václava , jenž byl předveden na policii, kde se po delším zapírání přiznal, že krádež spáchal, listiny spálil u Labe a tašku schoval ve smetí. Taška byla skutečně na uvedeném místě nalezena. Při výslechu učeň přiznal, že již spáchal celou řadu podobných krádeží, menších, asi v 15 případech , kdy z tašek odcizil návštěvníkům firmy částky od 10 do 200 Kč a mimo to okrádal též svého zaměstnavatele. Učeň se při předvedení do separace pokusil o útěk. Byl převeden do okresního soudu v Pardubicích.
Nehoda sanitního auta Červeného kříže v Pardubicích se odehrála při zkušební jízdě z Pardubic do Bohdanče. Před Bohdančí ulétlo jedno kolo, druhé se rozbilo a jeden z posádky sanitního vozu byl vržen na sklo, při čemž utrpěl těžkou ránu na čele. Ředitel bohdanečských lázní Podlešák dopravil zraněného svým autem k ošetření k Dr. Ježkovi v Pardubicích. Sanitní auto bylo značně poškozeno.
„Kropení ulic hnijící vodou z mrtvého a zbahněného ramene Chrudimky je nešvar, na který si u nás stěžují z hygienických důvodů naši přemnozí občané. Je to tím nebezpečnější, čím bezohledněji se šíří prach nejen neukázněnou jízdou aut, nýbrž i zametáním, jenž není u nás ničím jiným, než umělým vířením prachu za pomocí obecních košťat a lopat. Masarykova liga proti tuberkulose si již všimla této hygieny města? Ne-li, pak je to její povinnost také, aby zabránila kropení ulic shnilou vodou, aby se postavila proti dosavadnímu famosnímu kropení ulic na sucho a aby vyvinula co největší péči pro zachování příštího zákona proti šíření prachu. Tento zákon bude vůbec na Pardubice jako ušit a jen aby zde již byl! Vyžaduje ho zdraví našich občanů, kteří jsou denně odkázáni dýchat nečistý vzduch našich ulic, a vyžaduje toto i estetická stránka města, jinak stále vzkvétajícího.“
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 11-12.
