Lumírova Ponorka je ten nejlepší klub
Je tam všechno výborný je tam výbornej zvuk
Starej Sokol vybírá, tam já to mám rád…
(Vypsaná fiXa: Lumírova Ponorka)
Nejen pardubická hudební scéna si v březnu připomene smutné půlkulaté výročí
od smrti Lumíra Sokola, duchovního otce pardubické rockové scény, který by letos
oslavil 67. narozeniny.
Lumír Sokol se narodil 9. prosince 1959 v Pardubicích. Od narození bydleli společně
se sestrou a rodiči v Černé za Bory a ve druhé třídě základní školy se všichni přestěhovali
do Dašické ulice v Pardubicích, protože otci tu přidělili podnikový byt. Krátce
navštěvoval Základní školu Studánka, poté přešel na ZŠ Bratranců Veverkových.
Už na základní škole přišel ke své přezdívce „Zilvar“, pod kterou byl Lumír
později znám především v prostředí undergroundu. Na veslařském soustředění na
Seči-Ústupkách si mezi tréninky četl Bylo nás pět od Karla Poláčka. Toho si všiml trenér
a nazval pamětníka „Zilvarem“ podle postavy Zilvara z chudobince právě z této
knihy. Mimochodem, k veslování se v dospělosti vrátil a stál u zrodu závodů dračích
lodí v Pardubicích, kde závodil s vlastní posádkou. V mládí hrával také basketbal
a byl vášnivým cyklistou.
Už na druhém stupni základky začal dospívat k revoltě vůči společnosti, což dával
spolu s kamarády najevo svými dlouhými vlasy. Otec pamětníka Lumír Sokol sám
podepsal Chartu 77. Po základní škole nastoupil Lumír na Střední odborné učiliště,
kde se vyučil strojním zámečníkem. Školu ukončil v roce 1978. Po vyučení si Lumír
dodělal dálkově maturitu na Střední průmyslové škole strojní, kterou opustil roku
1981. V době středoškolských let se začaly přiostřovat jeho konflikty s vedením.
Líbila se mu tehdy muzika jako Blue Effect, texty Václava Hraběte zpívané Vladimírem
Mišíkem nebo poezie Františka Gellnera.
Po maturitě si Lumír odbyl vojenskou službu. I tam se mu kupodivu otevřely další
dveře do českého undergroundu – našel zde podobně smýšlející lidi z dalších měst,
se kterými propojil pardubickou komunitu. Undergroundové skupiny se tehdy scházely
v hospodách – v Pardubicích to bylo zejména U Čápa, v Zelené žábě, ve Zlaté
štice, U Kohoutků. Po vojně v roce 1984 nastoupil Lumír do tiskárny Domu techniky.
Té tehdy šéfoval Milan Vít, pozdější aktivista Občanského fóra. Lumír zde kromě
pracovních materiálů tajně množil také materiály Jazzové sekce, později Informací
o Chartě, tzv. Infochů, samizdatové literatury a také nejrozšířenější samizdatovou
kulturní revue Vokno. Lumír byl kvůli svým aktivitám v hledáčku StB, která ho často
předvolávala k výslechům, několikrát mu také zabavili pas.
V době listopadové revoluce pomáhala aparatura Lumírovy kapely Oscar band
s ozvučením prvních mítinků Občanského fóra v divadle. Lumír se v Občanském fóru
sám angažoval, dostal na starosti kulturu, styk s veřejností a s ohledem na pozici v tiskárně
i výrobu propagačních materiálů. Lumírovy polistopadové pracovní aktivity
byly spojeny právě s kulturou, zejména s hudbou.
Hudba jako životní styl
Celý Lumírův život byl těsně provázán s hudbou. Už na učilišti si Lumír našel
kamarády, s nimiž ho spojoval zájem o hudbu a se kterými se pak scházel po celý
život. Ještě před ukončením školy začal s kamarády pořádat v Pardubicích rockotéky
– ty byly původně určené jen pro pár známých, postupem času se však akce stala
vyhlášenou a chodili tam lidé z celých Pardubic a okolních vesnic. V roce 1985 se
Lumírovi společně s Viktorem Martínkem zrodil v hlavě nápad založit vlastní kapelu,
a tak vznikl Oscar Band, jehož název je inspirován hlavní postavou románu Plechový
bubínek od Güntera Grasse. V únoru roku 1986 se pak uskutečnila první zkouška
a první koncert kapely na statku Na Májovce č. 2 ve vsi Brloh u Přelouče.
Během listopadové revoluce zakládal společně s Mírou Strouhalem rockovou sekci
při Občanském fóru, což byla první platforma, kde se mohly prezentovat pardubické
a okolní kapely. Krátce nato spoluzaložil Radio Panag, což bylo ve své době druhé
rockové rádio, které bohužel po několika měsících skončilo. V roce 1992 otevřel v Pardubicích
legendární hudební klub Žlutý pes a později další klub Ponorka, který provozoval
až do své smrti. Dnes ho vede Lumírova žena Andrea Sokolová.
Právě v jeho klubech zažila celá řada pardubických kapel své první koncerty,
iniciační momenty pro jejich další hudební dráhy. Michal „Márdi“ Mareda vzpomíná,
že vůbec první koncert v rockovém klubu, na kterém kdy byl, pořádal právě Lumír
(jednalo se o koncert kapely Mňága a Žďorp). Stejně tak první koncert skupiny Vypsaná
fiXa pořádal Lumír, a to klubový festival Waynestock. „Když jsme skončili,
chtěl jsem to vzdát. Ale zbytek fixy mě ukecal na baru, za kterým stál Lumír, abych
to nedělal. Byl to zlomovej moment v mým životě,“ vzpomínal Márdi ve svém sloupku
v magazínu Reportér v roce 2021, krátce po Lumírově úmrtí.
Ve zmíněném článku Márdi sdílel i další vzpomínky na Lumíra: „Jak jsem vždycky
přišel do Psa a on stál na vstupu a pokaždý jsme dali dlouhou řeč. Jak náš kytarista
dělal za barem a podle toho to taky vypadalo. Jak Lumír křtil naši desku a hodil vinyl
do lidí. Plachtil daleko, protože Lumír měl sílu z veslování a jezdil na dračích lodích.
Jak jsme v jeho klubu měli zkušebnu. Jak jsme tam jednou na Silvestra udělali beachparty.
Klub jsme zavezli pískem, vyrobili jsme papírový palmy, který jsme nastříkali
svítícíma barvama, a pomocí fukarů jsme klub vytopili tak, že tam spousta lidí mohla
chodit v plavkách. Lumír stál na svým tradičním místě, smál se, byl spokojenej…“
Také počátky dalších pardubických kapel jsou spojeny s klubem Žlutý pes v dobách,
kdy jej provozoval právě Lumír. Radovan „Skalda“ Skalecký z kapely Dukla
Vozovna vzpomíná: „Lumír je pro mě opravdový nestor pardubické rockové scény.
Byl to právě on, kdo stál u zrodu naší kapely. Dodnes si pamatuji na náš první koncert
u Psa v roce 2001 v rámci festivalu Cyril a Metoděj. Tenkrát jsme vůbec neuměli
hrát, neměli vlastní repertoár. Kdyby nám to Lumír tehdy neumožnil, možná by dnes
kapela vůbec neexistovala.“
Podobně vzpomíná na počátky kapely Volant také její frontman Pavel „Melich“
Milichovský: „Lumír vedl už tehdy věhlasný klub. Ale přesto nás tam jako začínající
kapelu nechal zahrát. To už by dnes vůbec nešlo.“
Kromě toho, že se věnoval hudbě, byl Lumír Sokol také genealogem a historikem
– zajímal se především o genealogii a regionální historii, byl pardubickým patriotem.
V roce 2019 vyšla v nakladatelství Helios jeho kniha Slovany: Vystrkov, Kostelíček,
Familie, Studánka, ve které se věnuje historii této části Pardubic, v níž dlouhá léta
sám žil. V posledních letech zasedal také v redakční radě Zpráv Klubu přátel Pardubicka.
Angažoval se také v regionální politice.
Lumír Sokol zemřel 24. března roku 2021 po těžké nemoci. Bylo mu 61 let. Za
svého života měl kromě dalších zásluh nesporný přínos pro pardubickou kulturu, který přetrvává dodnes. Pardubická kultura by bez něj nebyla taková, jak ji známe.
Vděčíme mu mimo jiné za formování lokální hudební scény: za vznik zmíněných
pardubických kapel a založení významných hudebních klubů. Jak napsal o Lumírovi
Márdi: „Takové lidi potřebuje každý město, a kde nejsou, stojí to za prd.“
Možná pět let od smrti Lumíra Sokola nastal čas, aby mu město nechalo zasadit
pamětní desku, která by tuto výraznou pardubickou osobnost a její odkaz připomínala.
Zdroje:
https://www.pametnaroda.cz/cs/sokol-lumir-20190930-0
https://reportermagazin.cz/21047/lumir/
Rozhovory autorky
