Hala nádraží Pardubice, dlouhá 90 m, v současné době probíhající totální obnovou na sebe od okamžiku uvedení do provozu dne 1. května 1958 poutá pozornost. Tato památkově chráněná budova, označovaná jako poválečný funkcionalismus, byla vyprojektována dvěma pardubickými architekty, a sice Ing. arch. Karlem Řepou (jedná se o Řepu staršího) a Ing. arch. Karlem Kalvodou. Jejich kolegou jako specialista na dopravní stavby byl Dr. Ing. arch. Josef Danda. Původní projekt architekta Dandy z roku 1946, předcházející návrhu pardubických architektů, nebyl přijat. Bohužel se obvykle nikde neuvádí další spolupracující pardubický projektant, a sice Ing. Alfréd Geřábek. Je autorem zajímavě řešeného stropu haly nádraží (vlny). Jeho hlavní specializací byla statika a zřejmě na projektu haly nádraží řešil vše, co je se statikou spojené.
Ing. Geřábek se narodil 23. 1. 1915 v Plzni. Po absolvování ČVUT Praha, tehdejší
fakulty inženýrského stavitelství (v červnu 1938) nastoupil v roce 1939 k renomované
předválečné projekční a stavební firmě Ing. Josef Záruba – Pfeffermann a spol.
v Praze. V roce 1942 složil zkoušky pro civilní inženýry, kteří byli oprávněni potvrzovat
za státní orgány projekty, řídit stavby a podávat posudky ve svém oboru. U firmy
Záruba – Pfeffermann pracoval na projektu podzemní dráhy v Praze (průzkumné
práce), tedy jednoho z prvních návrhů metra. Prováděl terénní měření pro přehradu
Slapy, včetně návrhu studie této přehrady. Jako projektant dále v Praze působil při návrhu
budovy pošty v Libni, stavbě krytu na Folimance a při rekonstrukčních pracích
na Pražském Hradě. V roce 1947 se s celou rodinou stěhuje do Pardubic (bydleli v rohové
výškové budově čp. 96 bývalého Sekuritasu na křižovatce tehdy Stalinovy třídy
a Švermovy ulice (dnes třídy Míru a ulice Sladkovského), kde byla a stále je v přízemí
lékárna. V Pardubicích vedl Ing. Geřábek pobočku firmy Záruba – Pfeffermann.
V roce 1949 přechází do nově vzniklé projekční firmy Stavoprojekt, závod Pardubice
v Tylově ulici, čp. 828. Zde se zabýval především navrhováním železobetonových konstrukcí
pro chemii a průmysl (hala MORA Chotěboř, Kovolis Hedvikov, sklady UMA,
později vodojem v Rybitví). V této projekci také zřejmě navrhoval pro architekta Karla
Řepu, který byl vedoucím atelieru, shora zmíněný strop a další části nádraží v profesi
statik. Pro zajímavost je možné uvést, že v roce dokončení se uváděla cena stavby
27 milionů Kčs. V současné době se náklady modernizace haly vyšplhají na 833
milionů Kč, při čemž modernizace celého železničního uzlu Pardubice si vyžádaly
náklady skoro sedm miliard Kč. V této ceně jsou však zahrnuty i objekty, které původní
projekt neobsahoval (páté nástupiště, lávka, zastávka Pardubice centrum atd.).
Dalším významným projektem Ing. Geřábka v Pardubicích byla východní tribuna
Zimního stadionu. Do té doby nebylo použito 70metrové vyložení konzoly hlediště.
Po roce 1952 začal projektovat železobetonová obilní sila. To už bylo ve firmě Potravinoprojekt,
středisko Pardubice (založen asi v polovině roku 1953, existoval s tímto
názvem v Pardubicích asi do roku 1958, pak byl přejmenován na projekci Sdružení
výkupních podniků /SVP/, aby se v roce 1962 titíž zaměstnanci stali pracovníky
projekce Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků /ÚSNZV/), který měl pracoviště
v ulici V Ráji (tři dřevěné baráky; snad se jednalo o jedny z posledních objektů
karantény). Před rokem 1957 začal působit v téže firmě, ale na jejím druhém
pracovišti v Malé ulici, kde bylo vedení firmy. Zde vedl skupinu statiků. Výkresy
dále zmíněného obilního sila 3670 t (prosinec 1953) jsou opatřeny razítkem Stavoprojekt,
závod Pardubice, doplněným razítkem Potravinoprojekt (někde se uvádí středisko
21, nedohledáno/, Pardubice). Mezi první opakované projekty (projekt dokončen
v dubnu 1952) v tomto oboru patří budovy opakovaných (typových) obilních sil
(dále OS) v Chrudimi a Novém Bydžově o skladovací kapacitě 3670 t (OS 3,67 kt).
Strojní projekt na tato sila vypracovala firma TMS Pardubice (Cidlinský) a rovněž
pak toto zařízení dodávala. Protože v projekci se obvykle jedná o týmovou práci, byli
jeho kolegy Ing. arch. Jaroslav Dědič (který se však později více věnoval svému koníčku
malování obrazů než projekci) a architekt Jan Cupal. V tomto týmu působil jako
statik (všeobecně co se týká sil), to je jako stavební inženýr zabývající se statikou
stavebních konstrukcí. Hlavní náplní jeho práce je navrhování a posuzování nosných
konstrukcí a konstrukčních postupů. Nejčastějším výstupem práce statika je statický
výpočet. Role statika je nezastupitelná a vysoce zodpovědná. V současné době po
povodních na příklad statik rozhoduje o tom, zda lze stavební objekt dále využívat,
nebo je nutno ho demolovat. Lze předpokládat, že Ing. Geřábek po celou dobu svého
působení v pardubické projekci (1949–1964) pracoval jako statik a na většině sil zde
zmíněných je jeho stopa. I u opakovaných projektů musí statik na konkrétní lokalitě
řešit zakládání. Koncepce skladování OS 3,67 kt byla volena jako část obsahující sila,
další část obsahující silosy a část obsahující hrádě – rovnopodlaží. Dalšími lokalitami,
kde byl tento typ realizován, jsou Mohelnice, Chotěboř, Blatná, Kroměříž, Rohatec,
Město Albrechtice, Provodín, Měšice, Opava, Straškov, Vodňany, Vyškov, Veselíčko,
Bystré a Šurany. Celkem se jednalo o 17 realizací. Později byl projekt upraven a kapacita
zvýšena na 6 kt; v této úpravě bylo realizováno celkem 7 staveb, na příklad
Ronov nad Doubravou, Sadová, Šternberk, Hurbanovo a další. Samostatným projektem
bylo OS 4,6 kt Humpolec, provedené v duchu shora uvedené koncepce.
Celý člínek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2025
