Historický exkurz Parlamentní volby v dubnu roku 1920 se staly druhým hlasováním od vzniku samostatného československého státu. Zároveň se jednalo o první volby po přijetí Ústavy Československé republiky.1 Volební klání, které bylo naplánováno na dva termíny – 18. dubna do Poslanecké sněmovny a 25. dubna do Senátu, se neslo také ve změně volebního systému. Nově se volební výsledky počítaly poměrným systémem, který byl výrazně spravedlivější. Zároveň se jednalo o vůbec první možnost, jak své volební právo mohly projevit ženy a také příslušníci národnostních menšin. Nejen těmito skutečnostmi se Československá republika prezentovala jako jeden z nejdemokratičtějších států své doby, a to nejen v Evropě. Hlasování se neuskutečnilo v oblastech, kde ještě nebyly definitivně vymezeny státní hranice – v Těšínsku, Valticku, Hlučínsku, Vitorazsku, ve slovenských pohraničních oblastech Oravy a Spiše a také na Podkarpatské Rusi.
Celkově mohli voliči v Československu do obou komor parlamentu vyslat 423 zástupců.
Chybějící a neobsazené mandáty do celkového počtu Ústavou předepsaných
450 připadly na Podkarpatskou Rus, kde se dodatečné volby konaly až v roce 1924,
a několik křesel bylo vyhrazeno legionářům, kteří měli být do parlamentu dodatečně
kooptováni. Oproti komunálním volbám, které proběhly o rok dříve, se předvolební
kampaň nesla ve více konfrontačním duchu, a to především na levé straně politického
spektra. V sociálně demokratických stranách – československé, německé i maďarské
docházelo k velkému štěpení komunistických křídel, které situaci výrazně
radikalizovaly.
Po sečtení volebních lístků bylo jasné, že se hlavními vítězi voleb stali sociální demokraté.
Československá sociální demokracie získala více než 25 % hlasů (1. místo)
a jejich němečtí kolegové obdrželi 11,1 % hlasů (3. místo). Na druhém místě se umístil
společný blok českých a slovenských lidovců s 11,3 %. Teprve poté se umístili agrárníci
1 Ústavu Československé republiky schválilo Národní shromáždění československé 29. února
1920. Účinnost této listiny se datuje k 6. březnu téhož roku, kdy byla také zveřejněna ve sbírce
zákonů. Nahradila tak Prozatímní ústavu. Platila až do počátku května roku 1948, kdy byla
nahrazena nedemokratickou ústavou přijatou komunistickým režimem.
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky. Praha 2017. s. 99–112.
PhDr. Michal Benda, Pardubice:
JAK SE V PARDUBICÍCH VOLILO
ZA PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
s 9,7 % hlasů (4. místo), následováni československými socialisty (8,1 %, 5. místo)
a národními demokraty (6,3 %, 6. místo). Celkově do poslaneckých a senátorských
lavic usedli zástupci 18 stran a uskupení. Na základě těchto výsledků vládu opět sestavil
sociální demokrat Vlastimil Tusar, který vytvořil koalici sociálních demokratů,
československých socialistů a agrárníků. Vláda však kvůli rozbouřené vnitropolitické
situaci vydržela pouhých šest měsíců a následně byla vystřídána úřednickým
kabinetem Jana Černého.2
Volby v Pardubicích
Také v Pardubicích se v polovině dubna vydali voliči k volebním urnám a odevzdali
své hlasy ve volbách do Poslanecké sněmovny a následně do Senátu československého
parlamentu. Také v Pardubicích se potvrdila obliba levicových stran.
Vítězem voleb se stala československá sociální demokracie, která získala 17 314 hlasů.
Na druhém místě se objevila agrární strana s více než deseti tisíci hlasy (10 493)
a třetí skončila druhá z největších levicových stran – českoslovenští socialisté s netradičně
kulatým volebním ziskem 5000 hlasů. Poměrně vysoký počet hlasů pak
ještě zaznamenala v Pardubicích obvykle úspěšná národní demokracie (4382 hlasů)
a následně lidová strana (3148 hlasů). Poslední stranou, která přesáhla zisk jednoho
tisíce hlasů, se stali „živnostníci“ (oficiální název – Československá živnostensko-
-obchodnická strana středostavovská) se ziskem 1261 hlasů. Volební výsledek v řádu
několika stovek hlasů pak zaznamenala Socialistická strana československého lidu
pracujícího (641 hlasů), v jejímž čele stál František Modráček. Tento politik, který
nuceně opustil o rok dříve řady sociální demokracie, se pokoušel přinést alternativu
pro sociálně demokratické voliče s národním cítěním. Podobný výsledek (499 hlasů)
pak zaznamenali příslušníci Strany malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky
československé, kteří se snažili být alternativou nesrovnatelně silnější agrární straně.
Na samém chvostu lze najít volební uskupení Sdružené židovské strany, kterému
odevzdalo svůj hlas pouze 117 voličů, a volební koalici Německé nacionální strany
a Německé národně socialistické strany dělnické, která získala pouhých 33 hlasů.3
