narozen v Bohdanči 16. října 1891, popraven v Drážďanech 15. října 1943 Bohdaneč se teprve nadechoval ke svému novodobému rozvoji, když se v něm manželům Hromádkovým 16. října 1891 narodil syn Jan. Ten se v následujících letech svému rodišti stále více vzdaloval. Vrátil se do něj až jako zralý muž v předvánočním čase roku 1926. Stalo se tak na základě úředního rozhodnutí přeřadit ho coby osvědčeného poštovního úředníka z Drahovic u Karlových Varů na místo bohdanečského poštmistra. Bylo to postavení, které pětatřicetiletému Janu Hromádkovi již samo o osobě mezi místními lidmi zaručilo okamžitě jak všeobecnou známost, tak i vážnost. On sám k tomu následně přispíval tím, že své pracovní povinnosti plnil vskutku bezezbytku, a to mnohdy za přímého dohledu veřejnosti. Potvrdilo se to třeba při stěhování poštovního úřadu v roce 1930. Přesun byl nutný. Jeho dosavadní prostory v domě na náměstí, na jehož místě dnes stojí nákupní vietnamské středisko, již nestačily zvyšujícímu se provozu.
Nové místnosti se nacházely v přízemí nedalekého domu čp. 115 v Pernštýnské
ulici. Přestože se jednalo vlastně o sousední budovy, bylo zapotřebí přijmout zvýšená
bezpečnostní opatření. Právě onoho roku totiž v nočních hodinách z pátku na sobotu
8. března zmizelo z pokladny zdejší Občanské záložny 63.439 korun. Po pachatelích
krádeže se ke všemu doslova slehla zem a nebyla naděje, že se je podaří vypátrat.
S tím větším zájmem veřejnost sledovala, jak se bude 30. října 1930 přesouvat
do nových prostor těžká ohnivzdorná pokladna pošty. Jan Hromádko neponechal nic
náhodě. Když ji tři jeho spolupracovníci na válečkách přemísťovali, doprovázeli je tři
místní strážníci a on sám v ní pro jistotu nenechal ani haléř.
Odpovídalo vyzrálému věku Jana Hromádky, že se současně vřadil do sportovního
a kulturního života Bohdanče. Z jeho tří sportovních organizací upřednostnil
Sokol, neboť mu byl blízký svojí všestranností a spojitostí s idejemi, které mu zosobňoval
prezident T. G. Masaryk. Na kulturním poli potom zúročil své hudební nadání
coby zdatný člen souboru, který dodnes nese název po skladateli naší státní hymny
„Škroup“. Počínal si v něm činorodě rovněž jako skladatel. Nebylo tehdy taneční zábavy,
aby na ni k tanci nepobízel Bohdanečský valčík, jehož melodii složil zrovna on.
Zapojil se však i do politického života, a to s přesahem do okresního měřítka. Byl
tak nejen členem bohdanečského zastupitelstva, ale například také komise, která
projednávala rozšíření pardubické nemocnice. Zároveň velmi silně prožíval narůstající
hrozby nacistického Německa vůči Československu. Vláda republiky na ně v září
1938 rázně odpověděla.
Jan Hromádko coby poštmistr měl stálou službu, když hodinu před půlnocí přišel
22. září na bohdanečskou poštu telegram přikazující: „Otevřete okamžitě mobilizační
obálku č. 2.“ Hned dalšího dne k poledni přejímal další. Ten již stroze oznamoval:
„Mobilizace vyhlášena“.
Mezi bohdanečskými muži se nenašel ani jediný, který by se chtěl mobilizaci vyhnout.
Přitom netušili, kdy a zda se vůbec vrátí ke svým rodinám. K jejich nelíčenému
zklamání se to záhy dozvěděli. Bylo i pro Jana Hromádku zdrcující zprávou, že
československá vláda 30. září přijala závěry mnichovské konference čtyř velmocí,
na jejichž základě se musela republika vzdát svého pohraničí ve prospěch Německa.
Nové mapy republiky nesly zpravidla jakoby optimistické záhlaví „Malá, ale naše.“
Po necelém půl roce i ona přestala existovat. Ještě, než nastal rozbřesk, přišel ve
středu 15. března 1939 na bohdanečskou poštu služební telegram. Stejně jako všem
železničním stanicím oznamoval: „Dnes ráno dle učiněné dohody obsadí německé
vojsko přechodně naše území. Zařiďte, aby všichni zaměstnanci za všech okolností
setrvali a konali bezvýhradně službu. Dráha a pošta musí fungovati normálně bez
nejmenších závad. Vojenským orgánům německým jest nutno vycházeti v každém
směru vstříc.“
Bohdanči se slova telegramu začala naplňovat krátce po deváté hodině. Na silnicích
od Chlumce a Hradce Králové se k němu blížil podivný zvuk. Zakrátko se motorizované
německé jednotky setkaly na náměstí. Valná část z nich pokračovala na Pardubice,
menší zůstala. Vojáci sestoupili do všude ležící rozbředlé sněhové kaše. Nikdo je
nevítal. Byli na to připraveni. Jídlo si vezli s sebou, a ani s noclehem si hlavu nelámali.
Řadovým z nich posloužily stany a důstojníci přespali v dnešním penzionu Škroup.
Druhého dne již měli všichni o přístřeší postaráno. Zabrali si pro sebe kasárna.
Právě od 16. března si museli bohdanečští občané zvykat na dosud pro ně zcela
nové sousloví Protektorát Čechy a Morava. V dalších dnech bylo stále zřejmější, že
v něm německá okupační moc bude mít rozhodující slovo. Tím naléhavěji si začal
Jan Hromádko klást otázku, jak se v nastolovaných poměrech chovat. Svůj dosavadní
veřejný život nezradil. Zapojil se do protiněmecké odbojové činnosti, kterou ve svém
příspěvku přibližuje Adolf Vondrka (ZKPP 3–4/2024).
Bohdanečští spoluobčané v naprosté většině neměli o Hromádkově ilegální práci
ani tušení. Zato na sklonku léta 1943 se mezi nimi rychle rozneslo, co napsal ve svém
posledním dopise rodině. Na konci srpna ho po dvouletém vězení soud v Drážďanech
odsoudil k trestu smrti a on v něm zmínil den, kdy „skončí jeho život“. Za použití
gilotiny byl v hlavním městě Saska popraven 15. října 1943.
Jan Hromádko nebyl jediným z bohdanečských občanů, který v zápase s okupační
německou mocí přinesl tu největší oběť. Všechny si místní veřejnost připomněla
během smuteční tryzny uspořádané národním výborem v sobotní večer 25. srpna
1945. Ve zcela zaplněné sokolovně při ní v první řadě křesel seděli nejbližší příbuzní
Jana Hromádky, Adolfa Hraby, MUDr. Rudolfa Průchy, Jana Dopity a Antonína
Kazilovského. Po skončení pietního shromáždění se přešlo před radnici, na jejímž
průčelí byla slavnostně odhalena skleněná deska nesoucí jejich jména.
Komornější ráz měly vzpomínkové akce v závěru roku 1945. Na místním hřbitově
byly 17. listopadu uloženy do rodinného hrobu tělesné ostatky MUDr. Rudolfa Průchy,
převezené do Bohdanče z německého Amberku, v němž se jeho život ukončil 11. května
1945. Rovněž jen malé shromáždění doprovázelo 16. prosince odhalení pamětní
desky v Sokolovně. Ta v ní pod úvodními slovy „Za vlast položili život“ dodnes připomíná
členy sokolské jednoty Hrabu, Hromádku a Průchu.
Janu Hromádkovi se později dostalo samostatné pamětní desky. Ta je vždy umístěna
na budově, v níž sídlí pošta. Proto byla na náměstí v polovině února roku 2019
za souhlasu Ministerstva obrany České republiky sejmuta z domu čp. 41 a vsazena
do chodníku v blízkosti jejího vchodu v domě čp. 47. Právě k ní 20. října 2023 zástupci
města, armády a Sokola položili k uctění památky Jana Hromádky za všechny
místní občany kytice. Několik z nich přiložilo i vlastní pietní kytičku.
