Roku 1510 nechal Vilém z Pernštejna na Zeleném předměstí postavit kostel pro potřeby nekatolických obyvatel Pardubic, kterých byla v té době většina. Po dokončení stavby předal kostel do správy měšťanům a kromě jiného jim nařídil, aby u něj vybudovali hřbitov pro veškeré obyvatelstvo měst i předměstí. Ti významnější měšťané byli pochopitelně pohřbeni přímo v kostele. Jedním z nich byl i Jan Temeritz ze Stampichenu, který na konci svého života vlastnil v Pardubicích dva domy. Jeho náhrobek působí dost impozantně. Tvoří ho velká kamenná deska, kterou téměř celou zaplňuje postava rytíře v lehké zbroji. Hlavu má nepokrytou, přilbu drží v pravé ruce a v levé má dlouhý meč. U hlavy a nohou rytíře jsou vytesány čtyři znaky, tvořené štíty s turnajskými přilbami a přikryvadly: vpravo u hlavy je štít s půlměsícem a šesticípou hvězdou, v klenotu rovněž s půlměsícem a hvězdou, na protější straně je štít s polovinou jelena a rostoucím jelenem v klenotu, u pravé nohy leží štít se třemi rybami nad sebou, klenot tvoří dva buvolí rohy a dva zkřížené prapory, znak u levé nohy je do značné míry poškozený sešlapáním: na štítě jsou vyobrazeny tři již nerozeznatelné figury vedle sebe (podle popisu z roku 1870 jde o tři srdce), v klenotu byla nejspíš rozevřená orlí křídla. Po obvodu desky se táhne nápis: Letha Panie 1603 w Sobotu po Swatém Martinu umrzel gest Pan Jan Temeritz Stampichen obywatel w Pardubicych gehož tielo tuto pochowano gest a sstastneho očekawa z Mrtwych wstani. (Uvedené datum odpovídá 15. listopadu 1603). Z původního místa nedaleko schodů na kůr byla náhrobní deska přenesena v roce 1903 na vnější stěnu kostela a v současné době se nachází v lapidáriu pardubického zámku.
Jan Temeritz ze Stampichenu, správně
Temritz ze Staubchenu, patřil ke staré
hornolužické šlechtě, jejíž příslušníci
se poprvé připomínají již v polovině
13. století a z historických zpráv se pak
vytratili krátce po konci třicetileté války.
Rodové jméno odvozovali od vesnice
Temritz u Budyšína (Bautzen), kterou
vlastnili do konce 14. století. V roce 1529
se tři synové Jindřicha Temritze rozdělili
o vesnice, které jejich otec vlastnil v okolí
Zhořelce (Görlitz) a založili tři rodové
linie. Nejstarší Jan převzal obce Diehsa
a Särichen, prostřední Jindřich Kollm
a nejmladší Kryštof Oelsu. Kryštof žil ještě
v roce 1567, ale o deset let později jsou
již majiteli Oelsy jeho synové Jan a Jiří.
Jan zemřel v roce 1597 a zanechal po sobě
tři syny: Jana, Kryštofa a Zikmunda. Jan
a Kryštof se z Horní Lužice přestěhovali do Dolního Slezska a psali se pak po vsi
Staubchen u Svídnice.
Kryštof žil ve Slezsku ještě v roce 1626, zatímco
Jan se roku 1591 objevil v Pardubicích, kde koupil od
Jiřího Adlspacha z Damsdorfu na Dlouhém předměstí
dům zvaný Sokolovský (pozdější Veselka). O dva
roky později ho prodal za 600 kop Janovi Topičovi
a koupil od paní Kateřiny Laryšové z Rechmberka
Karlův dvůr (čp. 41 a 42). Po Janově smrti (1603)
držela dům až do roku 1605 vdova Marie Temeritzová
rozená Hyršová z Kaltenbrunu.
Znak Jana Temeritze: V modrém poli stoupající
zlatý půlměsíc převýšený zlatou šesticípou hvězdou.
Na štítě je položena korunovaná turnajská přilba
s modrými a zlatými přikryvadly, v klenotu figura
ze štítu.
V Čechách žila vladycká rodina, která používala
přídomek z Temeřic. Její původní erb (doložený např.
k roku 1448) tvořil stříbrně a černě polcený štít a měsíc s šesticípou hvězdou
v klenotu. Později spojili Temeřicové obě figury tak, že používali čtvrcený štít, první
a čtvrté pole polcené, vpravo stříbrné a vlevo černé, druhé a třetí pole modré se zlatým
půlměsícem a šesticípou hvězdou.
Literatura:
Conrad Blažek: Der Abgestoben Adel der Preussichen Provinz Schlesien II., Nürnberg
1890.
Josef Sakař: Dějiny Pardubic nad Labem IV/1, Pardubice 1928.
Josef Smolík: Kostel sv. Jana Křtitele v Pardubicích; Památky archeologické a místopisné
VIII., Praha 1870.
Josef Pilnáček: Rody starého Slezska, Brno 1991.
Martina Hrdinová: Erby ctihodné šlechty slavného Království českého, Praha 2013.
