Josef Kříž se narodil 21.6.1917 v Rájci nad Svitavou (od roku 1960 Rájec – Jestřebí). Zanedlouho poté se rodina přestěhovala do nového rodinného domu na Fügnerově ulici čp. 280. Jeho otcem byl Josef Kříž st. (1875-1934), vyučený krejčí, který se však řadu let živil jako listonoš u poštovního úřadu v Rájci. Několik let prožil také ve Vídni, kde bydlel m.j. v 17. okrese Hernals na Rosensteingasse č. 53 a kde se živil jako krejčovský pomocník. Ve Vídni se také 2.2.1901 oženil – jeho manželkou a matkou Josefa Kříže ml. byla Marianna rozená Malařová (1876-1956), rodačka ze Sudoměřic (u Strážnice), pracující v té době ve Vídni jako kuchařka. Později – už v Rájci – byla v domácnosti a starala se o rodinu. Kromě Josefa měli manželé Křížovi ještě starší dceru Viktorii (1902-?), která se provdala roku 1930 za mlynářského dělníka Emanuela Zouhara (1907-?) z Houska; po válce se s manželem odstěhovali jako osídlenci do pohraničí a dceru Marii (1908-1977), která se roku provdala za Jaroslava Štrajta (1905-1969), zámečníka původem z Horní Lhoty. S rodinou pak zůstala doma na čp. 280 a řadu let působila jako porodní asistentka, mnohdy bývá považována za poslední rájeckou porodní bábu v onom původním slova smyslu a podobně. Josef Kříž ml. po absolvování základního vzdělání v Rájci se vyučil elektromechanikem u firmy Roberta Sochora v Blansku (později vyhlášený podnik Metra Blansko), kde pracoval až do počátku okupace, kdy byl poslán pracovním úřadem do Německa, kde krátce působil ve známé zbrojní továrně Krupp v Essenu. Brzy se ale vrátil a po krátkém zaměstnání ve Škodových závodech v Adamově nastoupil do podniku Telegrafia v Pardubicích. Zde se s několika spolupracovníky podílel na zřízení tajné vysílačky a zároveň i na přípravě stávky.
O akci se ale – pravděpodobně přispěním českého udavače – dozvědělo pardubické gestapo, zatknuvší v sobotu 20.9.1941 všechny podezřelé, resp. označené osoby, vyjma Josefa Kříže, který odjel k rodině do Rájce. Když se v pondělí 22.9.1941 vrátil a nastoupil do továrny, obdržel výzvu, aby se dostavil na Gestapo, kam hned odešel. Dle poválečné výpovědi Křížova spolupracovníka Karla Peciny, dílovedoucího v Telegrafii, odcházel Kříž z továrny značně rozrušen a se všemi se loučil, jako kdyby odcházel navždy. Co se dělo následně nikdo neví – v úřadovně pardubického Gestapa byl asi tři hodiny podrobován výslechu, kterému nebyl přítomen nikdo jiný, než on sám a vyšetřovatelé Gestapa. Krátce po dvanácté hodině byl vyhozen z okna úřadovny ve 4. patře a následný pád do koruny akátů rostoucích před budovou neměl šanci přežít – zraněním na místě podlehl. Co přesně se tehdy na pardubickém Gestapu událo, se nikdy nepodařilo objasnit, jisté je – jak rovněž uvedl Karel Pecina – že Kříž při výslechu nikoho neudal a nevyzradil žádné důležité informace, což jej zřejmě stálo nakonec i život. Pochybnosti o jeho pádu z okna (někdy se objevovaly i informace o tom, že sám vyskočil) objasňuje svědectví Josefovy dívky, která se v inkriminovanou dobu nacházela před budovou Gestapa a celý incident viděla na vlastní oči, a jež také o způsobu Josefovy tragické smrti podala svědectví rodině. Tělo zesnulého bylo následně předáno pozůstalým a díky tomu tedy mohl být důstojně pochován v rodinném hrobě na rájeckém hřbitově. Po válce byl in memoriam vyznamenán arm. generálem Ludvíkem Svobodou Československým válečným křížem 1939.
