Dámy a pánové, stojíme před domem čp. 307 ve Smilově ulici, v němž žil v letech 1897–1912 JUDr. Josef Štolba, velmi významná osobnost veřejného a kulturního života zdejších Pardubic, cestovatel, dramatik, obecní zastupitel, člověk, bez nějž by nevzniklo naše městské divadlo. My si jej však dnes přibližme v méně známých souvislostech. Pan notář Štolba přišel do Pardubic ze svých milovaných Nechanic již jako registrovaný člen Klubu českých turistů (KČT). Nelze se tedy divit tomu, že když 9. května 1894 v Pardubicích vznikl odbor KČT, zvolili do jeho čela právě dr. Štolbu, zřejmě také kvůli jeho cestovatelské vášni a renomé. Osobně vnímám dnešní slavnostní den jako den velkého kulturního počinu odboru KČT Slovan Pardubice. Právě tento odbor se rozhodl jednak uvést dr. Štolbu PAMĚTNÍ DESKA V PARDUBICÍCH do Síně slávy české turistiky, ale také osadit mu na tomto domě za souhlasu majitele domu p. Pelikána a za finanční podpory Magistrátu města Pardubic pamětní desku, jež se svým textem dotýká zatím méně známých součástí monumentální Štolbovy činnosti v našem městě. Připomeňme, že dr. Štolba byl opravdovým průkopníkem českého cestování a turistiky. Procestoval takřka celou Evropu, rok strávil v Americe, navštívil západní Indii a s kolegou J. Kořenským stanul i za polárním kruhem. Stýkal se s holickým E. Holubem, navštěvoval v Praze v domě „U Halánků“ klub Vojty Náprstka, známý J. Guth-Jarkovský z Heřmanova Městce byl jeho přítelem. Jeho cestopisy Klepy z cest, Za oceánem, Americké povídky, Na Skandinávském severu, Za polárním kruhem či Prales se možná staly inspirací i pro Hanzelku a Zikmunda, legendární cestovatele 2. poloviny 20. století.
Čas nedovoluje podrobně zmínit jeho další aktivity v Pardubicích, např. předsednictví
velkých výstav z let 1899 a 1903, a přátelství s mnoha kulturními činiteli,
kteří jej v tomto domě navštívili, např. M. Alšem, jenž navrhl historické náměty do
štítu domu postaveného Božou Dvořákem, jehož dvojí výročí (nar. 1864, †1954) si
také letos připomínáme. Pan doktor Štolba měl k našemu městu velmi krásný vztah,
miloval zvláště staré pernštejnské Pardubice. V jeho pamětech z roku 1906 najdeme
i myšlenku, že si Pardubice zaslouží primát českého Východu. A tak zakončeme citátem
právě z jeho pamětí: „Když jsem Pardubice poprvé navštívil, byl jsem jimi přímo
nadšen!“
Čest a sláva památce dr. Štolby!
O počátcích turistiky v Pardubicích a roli dr. Josefa Štolby
(Vyšlo v Pernštejnu 6. 5. 2024)
Předzvěst organizované turistiky v Pardubicích jsou informace zveřejněné v Časopise
Turistů (začal vycházet v roce 1889). Již v roce 1890 toto periodikum inzeruje
zvýhodněné ceny ve stanicích klubových pro turisty v hotelu Střebský (čp. 68 na
nynější třídě Míru) a v hotelu Veselka. Hostinský na Veselce pan Josef Voborský byl
prvním členem (nejméně od roku 1890) Klubu českých turistů (dále KČT) z Pardubic
(registrovaný na ústředí v Praze jako venkovský člen), ač v Pardubicích ještě odbor
zřízen nebyl. Rovněž již v roce 1892 se KČT zmiňuje, že na Hůře (míněn hrad Kunětická
hora) je klubová stanice KČT s cenami nejnižšími a s občerstvením v každém
čase, poněvadž dozorce hradu (venkovský člen KČT pan Jiljí Forman) je zároveň hostinským.
V témže roce byl ve výletním programu KČT Praha uveden klubový výlet
dne 26. června 1892 do Pardubic a na Kunětickou horu. Jednalo se o společný výlet
„v tlupě“. Na nádraží uvítal skupinu čítající 30 osob purkmistr města JUDr. Žák,
kterého doprovázel kromě jiných JUDr. Josef Štolba, jenž již v té době byl také od
roku 1891 jedním ze dvou členů KČT v Pardubicích. Účastníci výletu pak představitelům
města a doktoru Štolbovi, jenž aranžování výletu v Pardubicích obstaral, a také
„spanilomyslným paním a dívkám“ vzdali hluboké a nejvřelejší díky.
Po prohlídce města a obědě na Veselce následovala návštěva Kunětické hory.
Účastníci výletu byli na hradě uvítání střelbou z hmoždířů, podrobný výklad turistům
poskytl důvěrník klubu dřítečský farář (plebán) Antonín Kopecký, autor monografie
Kunětická hora.
První odbor Klubu českých turistův Pardubice (za nějž lze jako pokračovatele
považovat KČT Slovan Pardubice) vznikl v roce 1894, kdy výborová schůze v Praze
dne 9. 5. 1894 přijala 28 nových členů z Pardubic a Čeněk Klouček, účetní živnostenské
banky, požádal ústředí KČT o zřízení odboru v Pardubicích; tamtéž se konstatuje,
že stanovy se zadají k potvrzení c.k. místodržitelství. Toto datum lze považovat
za počátek organizované turistiky v Pardubicích.
Na veřejnost se odbor uvedl v létě 1894 velkým výletem na Kunětickou horu za
účasti asi 300 osob a chrudimské městské hudby, doprovázející chrudimské akademiky.
Mezi účastníky byli akademici z Pardubic a Hradce Králové, včetně delegace
z moravského Zábřeha. Část účastníků šla pěšky, část jela na žebřinových povozech.
To byl v té době dosti obvyklý způsob dopravy výletníků (zvláště školní výlety), ač se
to za počátky karavaninku označit nedá. Výletu se zúčastnil i starosta města František
Hoblík se svým zástupcem. Poslední účastníci výletu setrvali v hotelu Střebský
do večera ve veselém rozmaru.
Dne 8. srpna 1894 přijal KČT 21 nových členů z Pardubic, mezi nimi podporovatele
a mecenáše všech novinek a sportů v Pardubicích Artura, svobodného pána
(barona) Krause. Rovněž jako člen odboru je v tomto roce uváděn sládek Alois Šimonek,
který uvařil v roce 1890 první 19° Porter. Dne 9. 3. 1895 ustavující valná hromada
zvolila výbor odboru a do čela byl postaven jako předseda cestovatel, spisovatel,
právník, novinář, veřejný činitel a dramatik JUDr. Josef Štolba, jako jednatel ředitel
cukrovaru František Vambera a jako pokladník Čeněk Klouček. Do funkce předsedy
byl doktor Štolba postaven zřejmě díky svému cestovatelskému renomé, neboť náležel
do klubu Vojty Náprstka. Do Pardubic Štolba zval význačné osobnosti tehdejšího
českého uměleckého světa (Jaroslava Vrchlického, Mikoláše Alše, Ladislava Stroupežnického,
Josefa Šmahu, Eduarda Vojana, manžele Kvapilovy a další), osobně se
stýkal s dalšími cestovateli doktorem Emilem Holubem a Josefem Kořenským (první
Čech –– vědec, který vykonal cestu kolem světa). Začátky jeho cestování byly shodné
s doktorem Jiřím S. Guthem-Jarkovským. Oba přijali na počátku své kariéry místo vychovatelů
ve šlechtických rodinách; v těchto rodinách se zdokonalovali v cizích jazycích
a s těmito rodinami cestovali. Doktor Štolba byl rok v Americe, procestoval celou
Evropu, dostal se do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského za polární
kruh. Osobnost doktora Štolby, který je v Pardubicích vnímán především jako
dramatik, si zaslouží, aby byla zastoupena v Síni slávy české turistiky. Běžně
nejsou jeho cestovatelské aktivity zdůrazňovány, ač na toto téma byly zpracovány
bakalářské a diplomové práce.
Jiří Chvála
(Výňatek z textu do připravované publikace)
