K článku ve Zprávách KPP (1) mám řadu osobních vzpomínek a domnívám se, že budou jistě vhodným doplňkem napsaného.
Můj otec Josef Lupoměstský pracoval jako vrchní revident na poště Pardubice 2, která byla v budově starého nádraží. Po roce 1948 už pracoval jen jako řadový poštovní zaměstnanec.
Dobře si pamatuji, jak otec nosil za války domů korespondenci s udáními, která byla adresována na Oberlandrat Pardubice (2). Musím však předeslat, že dříve nebyly děti tak upovídané jako dnes. Když tehdy rodiče řekli, že se o tom nikde nesmí mluvit, že by tatínka zatkli Němci, tak to bylo pro nás svaté. Věděl jsme i to, že pan soused Petruška k nám večer chodí poslouchat „Volá Londýn“.
Měli jsme tehdy rozhlasový přijímač, který měl u nás schovaný pan Kubizňák (3). Ten začátkem okupace emigroval a dostal se do Anglie, kde jako pilot bojoval proti Němcům a také tam za vlast položil život.
A teď k těm dopisům. Tatínek je vozil na kole v tašce, kterou nosíval do práce. Doma je pak dal na podnos, který byl opřen o zadní stranu kredence a maminka je postupně pálila v kamnech. Já sama jsem jako děvče jeden dopis četla. Pocházel od pisatele z Chroustovic (ten název obce se mně velice líbil) a stálo tam, že „pana toho a toho (jméno si už nepamatuji) svrbí dlaně, aby šel na Hitlera“. Bezesporu by to jmenovaného i jeho rodinu mohlo stát i život. Další záležitostí, na niž si pamatuji, bylo, že tatínek vyhledal na půdě našeho domu místo, kam zazdil balíček dopisů s udáními. Snažil se, aby na to za války zapomenul pro případ zatknutí. Podařilo se mu to, takže ten balíček je tam zazděný dodnes.
Na okupaci mám hodně nepříjemných vzpomínek. Pamatuji se, jak jsme slyšeli výstřely na Zámečku, při nichž umírali vlastenci. Dále vím, že v lese mezi Staročernskem a Sezemicemi byli v lese nizozemští váleční zajatci a vykonávali tam lesní práce. Tehdy jim naše maminky vozily na vozíku ve velkém hrnci bramborovou polévku a chleba. Byli tam do konce války a po osvobození k nám přišli. Chtěli svaté obrázky Pražského Jezulátka a dokonce nám zanechali i svoje adresy. Ty mám dodnes.
Tak to je několik vzpomínek na doby dávno minulé.
Poznámky:
1. Zprávy KPP, XLII (2007), č. 3-4, str. 75.
2. Oberlandráti (vrchní zemští radové) byli přímo podřízeni protektorovi a se svými úřady byli jedním ze článků okupační správy. Jejich úkolem bylo dozorování nad činností českých úřadů. Oberlandrat byl určitou dobu i v Pardubicích.
3. Kapitán letectva Antonín Kubizňák, nar. 14. 5. 1911 v Dašicích. Byl příslušníkem čs. 311. bombardovací perutě. Po náletu na Wilhelmshaven se jejich Wellington KX-Y, T2519 už nevrátil a současně tak zahynulo šest českých letců.
RNDr. M. Vostatek
