18. listopadu 1938 byla pravicovými stranami v ČSR vytvořena t.zv. Strana národní jednoty (SNJ). S ní se hned 19. listopadu sloučila NOF, Rudolf Gajda se stal jedním z místopředsedů nové strany. Koncem roku 1938 podal pak Gajda na dr. Edvarda Beneše trestní oznámení s žádostí o jeho vydání Velkou Británií, kam emigroval. 28/ Jednou ze složek SNJ se stalo i bývalé Národní sjednocení (NS), jehož pardubický list ?Východ? přinesl na konci října a začátkem listopadu 1938 články poslance dr. Františka Novotného, bývalého činitele NOF.
V článku „Proč jste nás nenechali mluviti?“ (č. 41 – 42 z 24. 10. 1938 ) Novotný m.j. napsal: „Když jsem v těžce vydobytém, s tisícerými obětmi vybudovaném státě začal se poohlížet, jak se s hřivnou, osudem nám svěřenou, hospodaří, šel jsem mezi prostý venkovský lid (časté přednášky na schůzích NOF – pozn. J. K.) Žaloval jsem. Plakala všechna srdce. Sibiřský generál Gajda šel s námi a zástupy rostly. “Zaplať pán Bůh za fašismus“, řekl tehdy stříbrovlasý kmet – ve službách národa a vlasti zešedivělý dr. Karel Kramář. Už se zatahovala smyčka kol hrdla leckterého „spasitele“ národa. Nacionalismus nekompromisně tlačil se z přízemí srdcí ke slunci. Zelenali zlostí Stránští a Čapkové, strachem bledli Peroutkové a Nejedlí. Hodina súčtování se blížila. Muselo něco přijít.
A přišlo. (dále cenzurováno – pozn. J. K.) Pamatují se „spasitelé“ národa na prohlídky našich tichých domovů? Pamatují se všichni ti levičáčtí vůdcové, jak si oddychli, když viděli odvádět nacionalismus za mříže ? Pamatuje se p. Brath, dopisovatel „Českého slova“, jak se snažil před senátem Krajského soudu v Chrudimi stálým překrucováním pravdy získati mou hlavu pro své chlebodárce a jak mohl děkovati jen režimu, který já 19 let potíral, že neuvázl v nastražené kličce sám? Pamatují se čtenáři tohoto listu, jak se sadistickou rozkoší vrhali levičáčtí žurnalisté na každého, kdo (cenzurováno – pozn. J. K.) …Národ… ocitá se na vrcholu Golgothy. Jen proto, že jste nás nenechali mluviti, když jsme vám vykládali o té nadtřídní, nadstavovské v pravdě národní demokracii, prosté jedů internacionálních -ismů.“ V č. 43 ze 4. listopadu 1938 vyšel další Novotného článek s příznačným názvem „Je třeba vzíti bič do ruky“. Článek ostře útočil
na levicové avantgardní umělce první republiky včetně Voskovce a Wericha („jak takoví V+W urážející na prknech divadla neomaleně cit českého člověka, div že nebyli realistickou pervezí prohlášeni za svaté“) a vyjadřoval obdiv
k Hitlerovi za potlačení projevů hudebního kubismu (zákaz foxtrotu, chimi a tanga) a Mussolinimu za jeho nenávist ke kubismu a impresionismu.
Odsoudil umění moderny včetně výpravy F. Kysely ke Smetanově „Prodané nevěstě“.Článek končil radikálně: „Jen si pěkně uvědommež realisticko-marxistickou převýchovu národa, která otravovala mozky a srdce česká rozkladem,
žurnalistikou, „učenými přednáškami, výchovou ve školách, tělocvičnách a pak přestane se diviti i takový „Obzor Chrudimska“, proč „Regime fascista“, přední italský list,… mluvil o „zkapounovatělém Sokolu“. Já i o tom Sokolu ještě jednou promluvím. Ne s despektem! Třebas že mne, bývalého funkcionáře sokolského, ve zněmčelém území za vlády Habsburků, sokolská klatba náčelníka Jelínka vyloučila v demokratické naší „svobodě“ pro mé fašistické názory z chrudimského Sokola, aby mohla přijati na mé místo vlastenecké židy. Tak, tak – na všecko i všecky dojde! Zapadne rudá záře, která osvětlovala gloriolu tak mnohých „osvoboditelů“ a vichr mrazivé skutečnosti rozptýlí neproniknutelnou clonu dýmu bengála, v němž by tak rádi se mnozí hrdinové ztratili v zákulisí, když dav je začíná vypískávat! Když jeden dostal kuráž vzíti do rukou bič (Hitler? – pozn. J. K.), snad se probudí i jiní vozkové, aby líné spřežení uvedli do pohybu.“
Tato silná slova jistě plně charakterizují svého autora 28a/ i dobu a atmosféru t.zv. druhé republiky. Z děr vylézali političtí hadi a štíři…
Poznámka:
28/ Klimek – Hofman, cit. dílo, s. 273.
28a/ MUDr. F. Novotný (nar. 18. 9. 1884 v Chrasti u Chrudimi) se po okupaci r. 1939 stal
náměstkem předsedy KV Národního souručenství. 14. května 1945 byl zatčen a 7. února
1946 odsouzen Národním soudem v Praze na 20 let vězení. Trest si odpykával v Plzni Na
Borech, kde pracoval na výrobě brašen. 4. března 1949 zemřel ve vězeňské nemocnici,
jeho ostatky byly 7. 3. t. r. pohřbeny v rodné Chrasti. Více o něm K. Řeháček, Internace
představitelů protektorátního režimu v městské trestnici na Borech po r. 1945, In: Mezi
Hradcem a Plzní (sborník in memoriam prof. PhDr. Z. Mackovi, CSc.), vyd. HÚ FHS
Univerzity H. Králové 2006, s. 154 – 162, o F. Novotném hl. s. 101.
Přílohy: kopie článků dr. F. Novotného („Východ” č. 41 – 42 a č. 43)
Pokračování
