Motto: Prožil jsem mnoho doma i v cizině, dobré i zlé, život mnou cloumal sem a tam, dožil jsem se úspěchů i zklamání… K. Moor I. část V ročníku 2004 našich Zpráv KPP jsme zveřejnili několik zajímavých studií Miroslava Hanuše o hudebním skladateli Karlu Moorovi (1873?1945), rodákovi z Lázní Bělohradu, jehož nezanedbatelná část života je vázána i na Pardubice.
Přiblížíme si ještě více tyto vztahy k našemu městu prostřednictvím Moorových pamětí „V dlani osudu“1) a starší studie hudebního kritika Jaroslava A. Fryče z roku 1945.2)
Karel Moor (nar. 26. 12. 1873) pocházel z rodiny pekaře Moora (či Mohra), v níž se narodilo 9 dětí, z nichž 5 zemřelo. Přežili jen Jan, Karel, Jiří (narozený v Pardubicích) a Milada. Matkou Karla Moora byla Pavlína, rozená Johnová.3)
První setkání s Pardubicemi popisuje K. Moor ve svých pamětech takto: „Událostí nad jiné významnou bylo, když si pro mne přijel strýc Weiss, jehož žena byla maminčina sestra (také rozená Johnová – pozn. J. K.) a odvezl si mne do Pardubic na celých 14 dní. Byl už večer, když vlak zastavil na starém pardubickém nádraží. Jak se mi zdálo tehdy vše obrovské, nádherné! Řada světel mne oslepila a ruch na nádraží mne omámil. Jaký dojem, jaký jsem si tehdy odvezl z Pardubic a co všechno jsem tam viděl, už nevím, ale po návratu domů jsem každému vykládal jen o nich.“4) Chudý venkovský hoch, jenž znal jen svůj rodný Bělohrad, kam chodil do obecné školy, byl jistě v Jiříkově vidění!
Poslední rok své školní docházky byl dán „na handl“ do německé školy v Horním Lánově. Gymnasiální studia začal na německém gymnáziu v Hradci Králové (1889–92), umístěném v bývalé koleji jezuitů na Velkém náměstí (dnešním Novém Adalbertinu).“ Druhé studijní prázdniny mezi sekundou a tercií (ještě v Hostinném – pozn. J. K.) netrávil jsem již v rodném Bělohradě. Otec se rozhodl, že se přestěhuje do Pardubic a provedl svůj úmysl ještě před prázdninami. Strýc Weiss mu našel v Pardubicích volný krám i obchod… Rozhodnutí otcovo, že přesídlíme, jsem docela vítal. Pardubice jsem měl v dobré paměti od své návštěvy u strýce Weisse“,píše K. Moor.5)
V Pardubicích byly jenom reálné školy, proto Karel studoval gymnázium v blízkém Hradci Králové. Bydlel v Borromeu6), kde hrával ve studentské kapele housle i violoncello, občas i dirigoval. Měl slušný zájem o historii, rád si čítal v Sedláčkových monumentálních „Hradech, zámcích a tvrzích království Českého“ s obrazy Karla Liebschera.
Jeho třídním a vyučujícím latiny byl prof. Otmar Vaňorný (1860–1947).9) Jeho oblíbenými učiteli byli prof. Budecius (zeměpis a dějepis) a matematik prof. Jakub Hron, zvaný Cimborasso, jazykový purista, jenž upoutával veřejnost svým kloboukem.8) K. Moor dále vypráví: „Když přišly první hradecké prázdniny, které jsem trávil v Pardubicích, hleděl jsem si především vynahradit dny svého vězení v Borromeu. Doma jsem se mnoho nezdržel, lákalo mě to stále ven, do přírody. Ale krajina kolem Pardubic mi nemohla postačit. Fádní, neutěšená rovina na všechny strany, kam oko dohlédne. To nebyl Bělohrad se svými nádhernými přírodními obrazy. Leč přece v tom okolí bylo něco, co jsem mohl mít rád a co jsem si také velmi záhy zamiloval: Kunětická hora! Z knih dávno jsem znal historii hradu, jehož velebná zřícenina hrdě vévodí celému kraji. V prvních prázdninách byl jsem na Kunětické hoře více než dvacetkrát. Prolezl jsem rozlehlé zbytky starého hradu, jak jen bylo možno, nebylo pro mne už v těch smutných sutinách nic neznámého. Zas a znovu jsem se tam vracel.Brával jsem si s sebou své milé knihy, někdy hudebně theoretické, jindy dějepisné, zalezl jsem někam do odlehlého kouta a oddal jsem se studiu. Jak krásně se mi tu přemýšlelo a pracovalo! Dýchal jsem volně a oko mohlo se při tom potěšit nádherným obrazem, rozloženým přede mnou.“9) Karel zatoužil stát se komponistou.
O prázdninách navštěvoval hodiny klavíru u pardubického regenschoriho u sv. Bartoloměje Jana Procházky (1853–1931).10) „Dělal-li jsem pokroky, nebylo to jeho zásluhou. Ostatně netušil, co se v mém nitru odehrává, a nevěnoval mi proto ani za mák péče víc než jiným žákům… Tak minuly moje první gymnasijní prázdniny v Pardubicích.“11) Jak již bylo řečeno výše, v Pardubicích se narodil Karlovi mladší bratr Jiří. Rodina se měla co existenčně ohánět. Matka z Karla chtěla mít kněze a neustále jej varovala před profesí hudebního skladatele, poukazujíc na osud B. Smetany. Vicerektor ThDr. František Reyl12) Karlovi domlouval, aby dokončil gymnázium a teprve po maturitě aby se věnoval hudbě. Nevyrovnaný Karel tehdy utekl ke strýci Weissovi do Vídně (strýc tam byl přeložen z Pardubic), čímž způsobil onemocnění své matky a následně i příjezd otce za sebou do Vídně. Pod jeho nátlakem se vrátil domů a změnil se v samotáře.
„Kdykoliv jsem mohl, utíkal jsem na svou milovanou Kunětickou horu, kde jsem proseděl v tajném úkrytu hodiny, dívaje se do dálky. Velebný klid kolem mírnil můj bol i lítost, léčil i hojil“,vzpomíná na to s odstupem let.13) Gymnázium musel dokončovat v Chrudimi, kam dojížděl denně z Pardubic vlakem. Otec jej chtěl dát do Prahy na konzervatoř. Karel se v té době stal pilným návštěvníkem „dosti vybraných koncertů“ v Pardubicích a roku 1891 poprvé navštívil Národní divadlo v Praze. Od otce dostal darem nový klavír. Nemoci, která mu oddálila o rok nástup na konzervatoř, využil k návštěvě různých divadelních společností, jež pravidelně hostovaly v Pardubicích. Nemoc byla nervového původu a Karel Moor s ní pak v podstatě zápolil až do konce svého života.
Roku 1892 začal studovat na pražské konzervatoři varhanickou školu (u K. Stechera a K. Knittla). Velmi obdivoval krásu Prahy, její chrámy a paláce, „jinak ovšem starobylá Kunětická hora přitahovala mne zase jako předešlá léta.“14)
Pokračování
Poznámky:
11) Karel Moor: V dlani osudu, vyd. V. a A. Janata, Nový Bydžov 1947.
12) J. A. Fryč: K. Moor a Pardubice, in: Východočeský kraj, 6. 4. 1945.
13) Její otec, Moorův dědeček faktor John, pamětník prusko-rakouské války z roku 1866, zemřel v Pardubicích ve věku 88 let a byl tu i pohřben. Johnova rodina pocházela ze mlýna v Bělé u Pecky.
14) K. Moor: V dlani osudu, s. 21.
15) Tamtéž, s. 22–23.
16) Dnešní Biskupské gymnázium B. Balbína na břehu Orlice.
17) O. Vaňorný, překladatel z klasických jazyků, se stal roku 1935 dr. h. c. University Karlovy v Praze.
18) Jím upoutal i na pohřbu svého kolegy prof. Antonína Barborky (1835–1891) v Pardubicích, zástupce ředitele reálky J. V. Jahna. Prof. Barborka zemřel 14. dubna 1891.
19) K. Moor: V dlani osudu, s. 27.
10) Studii M. Hanuše o J. Procházkovi přinesly Zprávy KPP v č. 1–2/2006, s.16–23.
11) K. Moor: V dlani osudu, s. 28.
12) ThDr. F. Reyl, pozdější senátor ČSL za první republiky (1865–1939), se proslavil svou fundovanou oponenturou vůči T. G. Masarykovi roku 1906 ve známém hradeckém „hádání o náboženství“ ve starém Adalbertinu.
13) K. Moor: V dlani osudu, s. 32.
14) Tamtéž, s. 36.
