Kašpar letí

Kalvův článek v Národní politice nadepsaný „První Čech nad českou půdou“,
jakož i několik fotografií z Kašparových letů, pořízených neúnavným fotografem
Josefem Deylem z Pardubic, zveřejněných v časopisu „Sport a hry“ a článek v místních
novinách „Neodvislé listy“ oznamovaly, že Kašpar dne 16. dubna 1910 odpoledne
vzlétl ve výši asi 20 m a přelétl 2 km dlouhé letiště, pak po zatáčce a letu na „uzavřeném
okruhu přistál na místě vzletu poblíž hangáru. Byl to kus leteckého umění,
v leteckém žargonu nazývaném „circle, cirquit, runda“. Tato zpráva vzbudila u čtenářů
neutuchající zájem o aviatiku a s velkým zaujetím obecenstva další zprávy
o letech inž. Jana Kašpara na letišti v Pardubicích.
Pro stále trvající nepříznivé počasí nemohl Kašpar pokračovat v létání. Z Kalvových
článků v novinách se veřejnost znovu dozvěděla, že Kašpar vzlétl znovu 26. dubna, že letěl ve výšce 40 m, ale že jeho let tentokrát skončil havárií při přistávání.
V místě, kde hodlal Kašpar přistát, se nahromadili diváci, a tak způsobili, že
Kašpar musel ještě v dojezdu ze svého stroje vyskočit a tělem hradit aeroplán, aby
nevlétl do obecenstva. Poškodil při tom drahocennou vrtuli.
Kašpar v této době vlastnil již tři letadla. Jedno staré, vlastní konstrukce, dolétané.
Druhý aeroplán dovezený Blériot z Francie a třetí letadlo bylo postavené podle Blériota
v dílnách na Veselce.
Kašpar se také již neomezoval na tajné a podvečerní létání a létal již veřejně, kdy
jen to bylo na letišti možné, „kdy bylo letiště volné, a povětří létání přálo.“
Hluk letadla vždy přilákal na letiště zvědavé občany, hlavně kluky z Pardubic.
Kašpar v nich měl široký okruh spolupracovníků, a hlavně obdivovatelů, a ti mu vždy
nabídli služby (kdykoliv Kašpar nějakou pomoc potřeboval) zatlačit nebo letoun přidržet,
aby neulétl.
Dne 21. května 1910 Kašpar létal již celých devět minut a pohled na něho, jak
napsal Kalva v novinách, byl „uchvacující“.
V Zelenobranské dubině u petrolky, v hájovně, se v neděli dne 26. května 1910
konal velký výlet místních studentů. Kašpar tehdy vzlétl, a to již mezi výletníky šlo
od úst k ústům „Kašpar letí“. Vše se hned počalo přesouvat z lesa na blízké letiště.
Kašpar ve dvou letech (asi pětiminutových) oblétával letiště a „dámy mu mávaly na
pozdrav šátky a páni svými klobouky a všichni tleskali jeho smělému výkonu“.
Letecký ruch se na letišti neomezoval jen na Kašparovu leteckou činnost. Na letišti
si postavil třetí hangár Polák Tadeusz Heyne z Krakova a do něho umístil svého
Blériota.
Pardubické noviny mezitím přinášely „důvěrné zprávy“ o Kašparově jednání
o uspořádání veřejného vzletu aeroplánu v Pardubicích i v jiných městech země
české a moravské. Mluvilo se též i o tom, že Kašpar provede několik veřejných letů
spolu s Heynem v Polsku a že podepsal i smlouvu o uskutečnění několika veřejných
letů v Rusku.
Tyto zprávy způsobily, že dne 1. června 1910 se na letišti kolem Kašparova nedávno
postaveného hangáru nashromáždilo asi 4.000 lidí a ti vyčkávali, že jim Kašpar
ukáže své aviatické umění. Měl však poruchu na motoru, kterou nebylo možno jen
tak rychle opravit, obecenstvu se omluvil, a to jeho omluvu přijalo. Následujícího dne
se však na letišti shromáždilo asi 5.000 lidí a ti jen vyčkávali Kašparova vzletu. Po
sedmé hodině večerní, kdy se vítr nadobro utišil, Kašpar vzlétl, dvakrát oblétl letiště
a přistál. Naplnil nádrž benzínem, znovu vzlétl, sedmkrát oblétl letiště, a nakonec
vykroužil na nebi krásnou osmičku a po letu trvajícím 14 minut přistál. Byl to vlastně
první veřejný let, byl původně ohlášen na 12. června 1910. Musel jej odložit, neboť
neměl úřední zkoušku. Tu vykonal 16. června v Pardubicích před místodržitelskou
komisí, sestávající z okresního hejtmana J. Nováka a inž. T. Skuliny. Zkouška byla
složena ze tří letů, z nichž první trval dvě minuty 36 sec., druhý 5 minut 24 sec. a poslední
dvě minuty. Velké zelené plakáty s poutačem aeroplánu nad věžemi Pardubic
oznamovaly, že veřejný Kašparův let se bude konat 19. června 1910.