Jeho německé jméno se objevuje jako zásadní při stavbě pernštejnských Pardubic po požáru z roku 1507 jako jednotně řešeného kamenného města spojeného fortifikačně i s rezidencí Pernštejnů – zámkem. V „Dějinách Pardubic“ (vyd. 1989) doc. V. Hrubý (v kap. 9, pozn. 132, s. 191–192) klade velmi správnou otázku: „Kdo byl autorem tohoto řešení? Zřejmě se tu uplatnil velký vliv objednavatele – Viléma z Pernštejna. Kdy přišel mistr Pavel do Pardubic? Poprvé je tu doložen roku 1514. (J. Sakař však ve IV. díle – Místopis, s. 236 uvádí u domu čp. 66 na Pernštýnově náměstí, že v něm M. Paul žil v letech 1507–1522 – pozn. J. K.) Co je jeho dílem? Např. konečná fortifikace zámku (viz též otázku starého zámku v Chlumci nad Cidlinou – pozn. J. K.) a základní koncepce městských domů? Zdá se, že šlo o významnou osobnost ovlivněnou Rejtovou hutí, osobnost, jež postupně podlehla kouzlu renesančního slohu. Je úkolem dalšího bádání obraz mistra Pavla více osvětlit.“ Je třeba si také povšimnout, že V. Hrubý (zřejmě vlivem lounského archiváře B. Lůžka) počešťuje německé jméno Paul na Pavel.
Když jsem v listopadu 1987 napsal do sobotní přílohy RP „Haló-sobota“ článek
„Génius pozdní gotiky“ o královském werkmistru Jagellonců Benediktu Riedovi,
zřejmě Paulově učiteli, reagoval tehdy na můj text – teprve v únoru 1988 – dosti
podrážděně Ing. Ivo Augusta, DrSc., jenž (také ovlivněn B. Lůžkem) psal důsledně
o Pavlovi z Pardubic, který dle Augustových vývodů byl hlavním stavitelem Viléma
z Pernštejna v Pardubicích a „přišel pravděpodobně ze Saska jako žák míšeňské školy.“
Ing. Augusta nesouhlasil hlavně se závěrem mým a kol. Ing. arch. K. Braného (specialisty
na problematiku pernštýnských měst), že Paul jako parléř (polír) realizoval
v Pardubicích velkolepý projekt svého učitele B. Rieda na první jednotně (urbanisticky)
řešené město v Českém království. Zpochybňoval závěry tehdy jediného Riedova
životopisce německého historika G. Fehra z roku 1961 a považoval Paula za
„velikého goticko-renesančního urbanistu“, jenž „koncipoval nebo byl přinejmenším
spoluautorem částí opevnění Pernštejna, Kunětické hory, Potštejna a Helfštejna.“
Upozornil také na kostelík v Kuněticích, připisovaný Paulovi, jako na „perfektně vytvořenou
mistrovskou práci.“ Domnívám se, že kol. I. Augusta tenkrát úplně správně
nepochopil význam termínu „parléř“ (např. stavitel Karla IV. v Praze Petr a J. Heilmann
ve velechrámu sv. Barbory v Kutné Hoře).
V Pardubicích žil do jisté doby „dürerovský mýtus“ o inspiraci opevnění města
tímto významným německým mistrem. Této ideji věřil ještě historiograf města prof.
Josef Sakař. Víme však díky Fehrově knize „B. Ried – ein deutscher Baumeister zwischen
Gotik und Renaissance“ (München 1961), s. 65, že to bylo naopak: „Fortifikační
myšlenky, jak je vyvíjel Ried (přišel do Čech s kvalifikací fortifikačního architekta
– pozn. J. K.) přišly v neposlední řadě v Dürerově spisu „Unterricht von Befestigung
der Städte schlösser und Flechen“ (1527) k všeobecnému použití a rozšíření.“ Šlo
o teoretickou práci, jež vyšla tiskem na konci Dürerova života (†1528). Ivo Augusta
použil známý argument, že nemáme žádný archivní doklad o práci B. Rieda v Pardubicích,
jako by nic nevěděl o naprosté devastaci pernštejnského archivu v 19. století.
Správně tedy vyzval Univ. prof. Pavel Kalina ve své práci o B. Riedovi a zaalpské
renesanci (Academia 2009), o níž jsem psal v ZKPP 1–2/2025, že je třeba jít cestou
pozorování a porovnávání charakteristických prvků Riedovy práce na jeho stavbách.
Ing. Augusta se dokonce – v reakci na můj článek z roku 1987 – domníval, že je „třeba
zhodnotit přínos východočeské školy (roz. pernštejnské huti v Pardubicích – pozn.
J. K.) na výstavbu na Pražském Hradě.“ (???) Nebylo to však zcela obráceně? Jistě
nebylo nic ponižujícího být Riedovým „polírem“, vyžadovalo to také tvůrčí fantasii
a mistrovskou invenci jako samostatná projekce… Paul získal u Rieda, velkého syntetika,
velmi dobrou školu!
Na seznamu účastníků známého sjezdu kameníků (Steinmetz-Tag) v Annabergu,
jemuž předsedal Ried, figuruje jen jedno jméno Paul, a sice Paul Babst von Rochlitz.
V této sasko-míšeňské lokalitě (zmínka o ní je z roku 995 v listině císaře Oty VI.)
byly vystavěny hrad a farní kostel sv. Petra. Hrad byl již v letech 1482–1502 přestavěn
na residenční místo saských knížat. Od roku 1995 patří pod komplex saských
státních hradů. Pracovník této instituce Frank Schmidt mi v říjnu 2024 sdělil na můj
dotaz po P. Babstovi, že tento kamenický mistr je uváděn v roce 1527 jako purkmistr
města Rochlitz. Jeho rodina pocházela ze španělského Nizozemí. Jsou o něm zmínky
ve starých publikacích (v městské kronice z roku 1719 psané M. Heinelem a v odborné
stati W. C. Pfaua „Geschichte des Steinbetriebes auf dem Rochlitzer Berge“
z roku 1898). Promítneme-li si časovou osu života tohoto Paula, podle J. Sakaře prodal
roku 1522 dům čp. 66 Zdeňku Orelskému ze Sán, členu pernštejnské družiny, a pak
přechází do Loun stavět podle Riedova projektu chrám sv. Mikuláše, protože jeho
mistr a učitel B. Ried byl zaneprázdněn jinou prací. Paul byl již roku 1523 bohatým
mužem, protože t. r. půjčil městu Louny 800 grošů, aby mohlo důstojně uvítat Karla
Minsterberského. Chrám v Lounech dostavěl sám Ried, jenž zemřel roku 1531 a byl
ve městě i pohřben. Lze si tedy dobře představit, že Paul již mohl být roku 1527
v Rochlitz, kde jej jako zámožného muže zvolili purkmistrem. Nevíme však, kdy zemřel,
ale v Rochlitz je s velkou mírou pravděpodobnosti i pohřben. Jeho kamenická
značka však zatím není známa…
(děkuji za jazykovou spolupráci člence redakční rady ZKPP paní M. Bičíkové)
