4.číslo revue pro studium totalitních režimů „Paměť a dějiny“ (ročník 2015) přineslo pozoruhodnou studii Adama Zítka „Konfident obou totalit“ o Břetislavu Jeníčkovi (nar. 30.3.1902 ve Velimi), který se jako vlajkař pravděpodobně roku 1944 stal konfidentem služebny gestapa v Pardubicích, podřízeným vrchnímu kriminálnímu tajemníkovi Aloisi Lehnemu. Jeho úkolem bylo sledovat „jistou podezřelou ženu, která měla udržovat milostný poměr s německým podporučíkem“ (s.47 uvedené studie). Podle výpovědí B.Jeníčka a jeho komplice J.Jandy z roku 1945 šlo o rumunskou milenku ppor. Grey von Nery, jež byla pak sice zatčena Abwehrem, ale propuštěna. Sám Jeníček byl 6.června 1945 zatčen Revoluční gardou (RG) v Suchdole, jež ho předala k výslechu na OBZ (armádní Obranné zpravodajství). Výslech proběhl 8.června 1945. 16.6.t.r. byl Jeníček na přímý rozkaz velitele OBZ B.Reicina (odsouzeného roku 1952 k smrti v procesu s R.Slánským) eskortován do věznice. 8.ledna 1946 stanul před Mimořádným lidovým soudem (MLS), jenž jej odsoudil na 20 let těžkého žaláře. Roku 1950 podepsal v pracovním táboře Horní Bříza spolupráci se StB. Začal ji „Realizovat“ v jáchymovském táboře A (Nikolaj) zařízeném pro dobývání uranové rudy. Měl jako dozorce neomezenou moc, dával – Provinilce až na 20 dnů do korekce, sestavil „bicí komando“ proti politickým vězňům. Roku 1952 po kontrole MV byl Jeníček přesunut na Tábor „Rovnost“, kde se sám stal terčem šikany vězňů, jež poškozoval na „Nikolaji“. Propuštěn na svobodu byl 5.března 1954 na základě amnestie presidenta A.Zápotockého ze 4.května 1953. Za násilnosti v táboře Nikolaj nebyl nikdy potrestán, ač se jeho případem zabývala inspekce MV a roku 1993 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).
Případ B.Jeníčka se podobá kauze Maxe Rostocka, nacistického vraha z Lidic, člena SD, omilostněného A.Zápotockým. Rostock byl pak vyslán jako agent StB do NSR…
