Ve své trilogii využil Jaroslav Čvančara dohromady 4348 fotografií, ale dalších několik tisíc jich ještě ve své sbírce má a zřejmě už je nikdy nevyužije. Nedokáže na nich totiž identifikovat postavy ani určit, kdy vznikly.
Když však připravoval první díl své knihy, ocitl se v jednom případě v opačné situaci. „Jedny z nejdůležitějších postav heydrichiády byli manželé Krupkovi (v jejichž pardubickém bytě se například na jaře roku 1942 skrýval velitel desantu SILVER A Alfréd Bartoš), ale já jsem neměl ani jednu fotografii Hany Krupkové,“ vzpomíná. „Nikde v dosavadní literatuře žádná publikována nebyla a ani nikdo z historiků či pamětníků ji neměl, všichni jen říkali, jak krásná to byla žena.“
Čvančara se tehdy sice již mnoho let velmi dobře znal s Václavem Krupkou, ale ani on žádnou fotografii své někdejší manželky neměl – sám se po válce dvakrát znovu oženil. Nakonec se Čvančarovi podařilo pomocí různých kontaktů získat adresu Hany Krupkové do Německa, kam se po roce 1968 vystěhovala. Opakovaně jí psal, ale ona neodpovídala.
„Přiblížilo se odevzdání rukopisu. Měl jsem všechno – kromě obrázku krásné paní Krupkové. Pravda, jednu velice špatnou fotografii, jakousi kopii z třetí kopie, jsem mezitím sehnal, ale vypadala na ní jako černoška v tunelu. V kritické situaci jsem dostal spásný nápad,“ vzpomíná. „Znovu jsem jí napsal, tentokrát však i to, že dokončuji rozsáhlou publikaci, kde se o ní hodně píše, že však jsem nucen použít mizernou fotografii – ačkoli se říká, jak krásnou ženou je.“ A to zapůsobilo! „Vzápětí jsem dostal dopis, že shodou okolností pojede příští týden do Prahy a můžeme se sejít. Přivezla s sebou celé album vlastních fotografií a spolu jsme se pak byli dokonce podívat v Pardubicích na místa, kde zahynul Alfréd Bartoš, a 18. června i k pomníku parašutistů v Resslově ulici.“
H. Krupková (Schusterová) zemřela v Puchheimu 16. 4. 1997.
