První žádost o zřízení krematoria podalo již roku 1915 kuratorium Městského průmyslového muzea v Pardubicích, vídeňská vláda však tuto žádost zamítla. V našem státě byla zákonem z dubna 1919 kremace povolena. Mezi místními propagátory pohřbívání žehem čestné místo zaujímal velkoobchodník Josef Franc a městský lékař MUDr. Bedřich Novák, kteří společně s MUDr. Lvem Theinem a arch. B. Korbelem začali pracovat na myšlence vybudovati v Pardubicích krematorium.
Plány krematoria vypracoval prof. Pavel Janák. Ve svém plánu autor vytvořil rozsáhlou obřadní síň v prvém poschodí, s přístupem průčelným schodištěm, zdobeným Linhartovými světlonoši. K obřadní síni, vyzdobené akad. malířem Fr. Kyselou, přičlenil místnosti pro kněze a smuteční hosty. Na jižní straně je kolumbárium, vybudované podle návrhu akad. architekta K. Řepy.
Pardubické krematorium bylo otevřeno 28. září 1923, jako třetí v Československu. Jako první v něm byla zpopelněna Marie Řezáčová, úřednice z Pardubic. Kolumbárium bylo otevřeno 1. listopadu 1935.
Původní nápis v obřadní síni byl v padesátých letech odstraněn.
Zněl: + já + živ + jsem + i + vy + živi – budete +
V roce 1995 dodala firma Teplotechna Brno novou spalovnu, která je vůči okolnímu ovzduší citlivější.
