V roce 1928 vyšel román pardubického rodáka a spisovatele Jana Václava Rosůlka „Huláni a kavalíři“. Román si utahoval ze společnosti pohybující se kolem pardubických parforsních honů. Barvitě popisoval život šlechty a rakouských důstojníků. Román má pornografický charakter, líčí sexuální orgie a prostituci. Právě prostituce se stala nejen v Pardubicích velkým problémem vzhledem k šíření pohlavní nákazy v podobě kapavky či syfilis. Nejohroženější byli vojáci, kteří prostitutky vyhledávali. V době první republiky, kdy vyšel Rosůlkův román, byla prostituce zakázána.
Trest? Klec na náměstí
První zprávy o prostitutkách v Pardubicích pocházejí z poloviny 16.století, z doby vlády Pernštejnů. Pobyt lehkých dívek zde souvisel s rezidenční úlohou města. Vyskytovaly se především v šencích, kam chodili řádní měšťané za zábavou a povyražením. Vracející se podnapilí muži mnohdy narušovali noční klid města. Což vedlo k napomínání ze strany vrchnosti. Napomínání nepomohlo a prostituce se ve městě vyskytovala i v dalších stoletích, přestože prostitutkám hrozil trest veřejného ponížení. Na náměstí byla postavena klec, do které byla přistihnutá prostitutka biřici zavřena. Délka trestu byla stanovena na dvě i více hodin. Prostitutka byla většinou zavírána před polednem, tedy v době, kdy šli studenti ze školy. Ti po ní mohli házet smradlavé věci, bláto i jiné nečistoty. Tento trest byl zrušen až v době vlády Josefa II.
Pro město se prostituce stala problémem v 19.století, především kvůli tomu, že bylo sídlem vojenské posádky. Vojsko vždy přitahovalo lehké holky, přinášelo výdělek. Navíc s příchodem železnice a nárůstem počtu obyvatelstva vzrostl i počet prostitutek. Městský úřad se snažil o regulaci jejich počtu. Cizí nevěstky byly vypovídány z města tzv. šupem. Zákaz však nerespektovaly a do Pardubic se vracely.
Zákaz nestačí
Na základě reglementačního zákona z roku1885 musely v Pardubicích prostitutky absolvovat lékařskou prohlídku v nemocnici. O dva roky později bylo v Pardubicích pro nemravný život zatčeno 27 žen. Přesto Pardubice zůstaly pro prostitutky přitažlivé díky poptávce, která zde byla. Situaci ve městě nezlepšil ani zákon z roku 1922, který zakázal nevěstince. Z bývalých prostitutek se většinou staly číšnice, ty na svou původní profesi nezanevřely.
Prostorem, kde prostitutky lovily klienty, byly provozovny spjaté s pohostinstvím. Pověst podniku s nevěstkami měla kavárna Opera v blízkosti divadla. Prostitutky se nacházely v hostincích u Koruny, u Lípy, v Kučerově kavárně, u Čapských a na Hrádku. V době první světové války se za nimi chodilo do hostinských živností v Labské ulici, u Valchy, v Nádražní ulici, v Hlaváčově ulici, v Ráji, v Pernštýnské ulici. Ve všech těchto domech byla prostituce policejně trpěna a pod zdravotním dozorem.
V době první republiky probíhala prostituce skrytě, nejvíce zpráv hovoří o holkách, které lovily klienty v hostincích v Labské ulici, vyhlášeným podnikem byla restaurace U Libuše poblíž starého železničního nádraží. Kromě hostinců měly prostitutky své ryto poblíž nádraží a v oblasti bývalé válečné nemocnice, tzv. karantény. Po roce 1927 se přesunuly do oblasti poblíž nových kasáren železničního pluku. Doložena je i prostituce bytová, poblíž nádraží fungoval dokonce hodinový hotel.
Opatření proti prostituci v posádkovém města byla marná. Prostituce i přes zákonný zákaz ve městě kvetla.
