Pocházel z Václavovic, obce na Ostravsku. Poznal dobře, co je bída, proto jako mladý chlapec skončil v řadách komunistů. Ve 23 letech je delegován na V. řádný sjezd KSČ konaný ve dnech 18.–23. 3. 1929. Od toho okamžiku nastupuje dráhu profesionálního funkcionáře. Byl několikrát za první republiky zatčen. Zachoval se dopis velitele četnické stanice Pardubice, datovaný dne 15. 11. 1937: „Sděluji, že dne 14. listopadu byl zdejší stanicí zatčen komunistický tajemník Ludvík Tvardek (Teplého ulice čp. 1572) pro nedovolené najímání pro vojenskou službu ve vládním vojsku ve Španělsku. Při domovní prohlídce v bytě L. Tvardka, jakož i v komunistickém sekretariátě KSČ v Pardubicích v Labské ulici čp. 365 byli nalezeny dopisy, které Tvardek obdržel od osob konajících službu ve vládním vojsku ve Španělsku. Zasílám tento přípis s tím, že by bylo záhodno zjistit, zda uvedení lidé skutečně do Španělska odcestovali. Jest důvodné podezření, že tito lidé byli naverbováni KSČ v Pardubicích, zejména Ludvíkem Tvardkem a poslancem Karlem Procházkou. Ludvík Tvardek byl zatčen dne 14. listopadu 1937 a pod č. zatč. 69/37 dodán do vazby Okresního soudu v Pardubicích.“ Podepsán velitel stanice.
Přesuňme se do doby po 15. březnu 1939. Už 20. října byla zakázána KSČ. Ludvík
Tvardek opouští Pardubicko a směřuje do Hradce Králové. Zde převzal místo tajemníka
Krajského výboru. Následuje akce „Gitter“ (Mříže). Zatýkání odpůrců. To se týká
i Ludvíka Tvardka. Je však propuštěn po 14 dnech. Má tušení, že je sledován, proto
odchází do Polska. Po jeho přepadení se Tvardek vrací zpět do Protektorátu. Pochopitelně
nejprve do Prahy, kde navazuje potřebné spojení. Potom odchází zpět na Pardubicko,
je poslán do Brna (konec roku 1939), následuje Kladno. Zde je v srpnu nebo
v září 1940 zatčen. Na podzim je venku jako „volavka“. Podmínečně nabyté svobody
využil k přechodu do ilegality. Vystřídal mnoho úkrytů v Pardubicích. Osudným se
mu stal úkryt v Ústí nad Orlicí. Nejprve u Terezie Kalouskové (ul. Pod horou čp. 860).
Druhý úkryt má v ulici Goethově čp. 703 u Viktorie Kroupové. Zde byl dopaden a zastřelen.
Buď to bylo na udání nebo to byla kontrola. Gestapo nešlo po Tvardkovi,
ale hledalo Antonína Kalouska. Smrt Ludvíka Tvardka měla tragické následky pro
všechny, kteří mu pomáhali. Během ledna 1943 bylo zatčeno celkem 12 lidí. Z těchto
dvanácti lidí bylo v první instanci odsouzeno:
Terezie Kalousková – 7 let káznice
Viktorie Kroupová – trest smrti
Marie Pavlasová – 5 let káznice
Marie Pikulová – 3 roky káznice
Růžena Chudá – 2 roky káznice
Bohumil Dostál – 3 roky káznice
Josef Šimek – 2 roky káznice
Ludmila Šimková – 2 roky káznice
Ludvík Chudý – 1 rok káznice
Marie Pávková – 8 měsíců káznice
Jan Šisler – zproštěn viny
Viktorie Kroupová byla popravena na Pankráci 1. října 1943 v 16,43 hod., bylo
jí 48 let. Na základě zmateční stížnosti gen. státního návladního při německém
Vrchním soudu byl zrušen rozsudek ze 29. 6. 1943 o výši trestu, včetně tvrzení, která
ho zdůvodňují. Obnovené druhé jednání proběhlo 17. 5. 1944. Další proces proti
Terezii Kalouskové, Marii Pikulové, Růženě Chudé a Bohumilu Dostálovi bylo tragické
divadlo. Dalo by se nazvat „Ze tří roků na trest smrti!“ Delikt: obžalovaní podporovali
nepřítele Říše, neoznámili je a tím se dopustili sabotáže! Trest: odsuzují se: Terezie
Kalousková – trest smrti, Marie Pikulová – trest smrti, Marie Pavlasová – trest smrti,
Růžena Chudá – 3 roky káznice (zvýšeno o rok), Bohumil Dostál – 3 roky káznice.
Popraveny byly 4. srpna 1944 na Pankráci:
Terezie Kalousková – 16,27 hod.
Marie Pavlasová – 16,29 hod.
Marie Pikulová – 16,30 hod.
Tak skončil „případ Tvardek“. Čest jejich památce!
Literatura:
Josef Havel – Oběti předcházejí vítězství, vyd. Ústí n. O. 2005, s. 125–136.
Žaluji – díl druhý, vyd. Praha 1946.
