K praktickému procvičení získaných dovedností a také souhry mezi jednotlivými složkami československé armády sloužily vojenské manévry označované jako závěrečná cvičení. Odehrávaly se formou střetnutí dvou stran, přičemž každá strana disponovala silou alespoň jedné divize a příslušnými týlovými útvary s organizací co nejvíce odpovídající organizaci válečné. Vzhledem ke svému rozsahu závěrečná cvičení neprobíhala v uzavřených vojenských prostorech, ale v běžném terénu. Vedle role vojenské hrála proto i roli politickou, neboť díky kontaktu s obyvatelstvem přispívala k propagaci armády a brannosti. Prvním závěrečným cvičením přihlížel například prezident Tomáš G. Masaryk, cvičením v září 1934 zástupci francouzské armády vedení generálem Mauricem Gamelinem, cvičením v srpnu 1935 zase zástupci sovětské armády vedení Borisem M. Šapošnikovem.
Zahraniční vojáci se objevili i na závěrečných cvičeních československé armády, která se konala v létě 1936. Byly to největší manévry v meziválečném období. Účastnilo se jich zhruba 100 000 mužů, tedy více než polovina mírového početního stavu československé armády. Každou ze cvičících stran tvořila samostatná armáda složená ze dvou sborů o dvou divizích, jezdecké brigády, hraničářských praporů a dalších dělostřeleckých, leteckých, ženijních, telegrafních a týlových jednotek. Ze dvanácti divizí a čtyř jezdeckých brigád, které tvořily československou armádu, se tak do akcí zapojilo celkem osm divizí a dvě jezdecké brigády.
Závěrečná cvičení proběhla ve východních Čechách, především na Pardubicku a Chrudimsku a byla ukončena 25. srpna 1936 vojenskou přehlídkou u Pardubic za účasti prezidenta Edvarda Beneše.
Fotografie: archiv V. Tomka
Literatura: P. Šrámek, Ve stínu Mnichova. Z historie československé armády 1932-1939, Praha 2008
