Roku 2018 oslovil pracovnici Mmp paní M.Sigmundovou p. Ivan Chára, vnuk Ferdinanda Cháry popraveného na Zámečku 2.7.1942 za heydrichiády s prosbou, aby na pamětní desce instalované na budově výpočetní stanice v Pernerově ulici (místo zbouraného domu čp. 274) byla opravena chyba a byla na ní doplněna osoba krejčího F.Cháry, životního druha matky Alfréda Bartoše paní Antonie Bartošové. Na stávající desce je totiž omylem uvedeno křestní jméno bratrance A.Bartoše Bedřicha Schejbala jako Ferdinand a jméno Ferdinanda Cháry bylo vynecháno. Poukázal jsem na to již roku 1990 na kartotečním lístku In memoriam ( č. 1-2 ZKPP 1990) a přede mnou již i MUDr. Karel Jičínský a po mně p. Miloslav Huňáček – dnes již oba nebožtíci.
V Pernerově ulici čp. 463 (také zbouraný dům) byla též pamětní deska manželů Alvína a Marie Paloušových, také obětí Zámečku z 2.7.1942. Vzhledem k tomu, že původní deska zřejmě již neexistuje, navrhl jsem zřízení nové instalované vedle desky skupiny kolem A.Bartošové (Č.Jirásek, F.Jirásková, B.Schejbal, F.Chára). Dozvěděl jsem se však od paní Sigmundové spravující městské pamětní desky, že letos nebyla uvolněna z městského rozpočtu ani částka na dlouho chystanou pamětní desku ve výloze hlavní lékárny na Třídě Míru na poslední dvě oběti nacismu z května 1945 – npor. V.Eliáše a pprap. A.Smrže. Z toho jsem pochopil, že město nevyřeší ani výše zmíněné desky, protože nemá ani tisícové částky na nápravu vlastních chyb. Vynechání jména F.Cháry je takovou chybou a jeho rodinní příslušníci by si zasloužili nejen omluvu! Každý lidský život je totiž nenahraditelný! Posuďte každý spravedlivě tuto kauzu v porovnání se zbytečným vyhazováním peněz v rámci „projektu“ NKP – popraviště Zámeček.
