„Dne 11. a 12. prosince 1909 konala se slavnost otevření městského divadla. V sobotu, dne 11. prosince, počala slavnost o 7. hodině večerní proslovením starosty města. Po tomto proslovu přednesl dr. Josef Štolba „Uvítání“, jež napsal básník Karel Mašek. Pak následovala B. Smetany Slavnostní předehra, komponovaná k položení základního kamene Národního divadla r. 1868. Následoval scénický proslov Karla Maška „Poutník“, k němuž sbory dívek složil Otakar Ostrčil. Potom zahrána byla dra J. Štolby hra „1744“, episoda z těžkých dob města Pardubic, jejíž děj se odehrával před Bílou branou v době pruské invase zmíněného roku. Režii měl František Růžička, nynější vrchní ředitel Měst. spořitelny a vždy nadšený ctitel divadla. Hudební čísla provedlo Pardubické hudební sdružení, řízené kapelníkem Vojtěchem Lautnerem, sbory dívek v „Poutníku“ zapěly žákyně průmyslové školy /“Vesny“/, které řídil řed. Č.Váňa. „Poutníka“, zvlášť napsaného k slavnosti, podobně jako kus „1744“ provedli členové Spolku divadelních ochotníků, tělovýchovné jednoty „Sokol“ a hasičského sboru.
Divadlo bylo v lesku a jen pro pozvané hosty. Byl to krásný kulturní svátek města, který byl slaven i druhého dne, kdy byla dávána Smetanova Hubička za účinkování E. Geitlera, prvního tenoristy společnosti východočeských divadel. Operu provedly zpěvácké spolky „Pernštýn“ a „Ludmila“ s Pardubickým hudebním sdružením. Dirigentem byl kapelník V. Lautner, zpěvní část nastudoval A. Vendl, dosavadní ředitel obou spolků. Dirigenti i režisér ing. F. Votke věnovali nacvičení velkou péčí a představení bylo podle všeobecného soudu velmi zdařilé. Poněvadž každý toužil spatřiti nový divadelní stánek a viděti slavnostní představení, byly oba kusy opakovány. K slavnosti byla vydána publikace s programem a dějinami divadla a s obrazy
