Je půl dvanácté. V Pankrácké věznici je hrobové ticho. Dozorci otevírají dveře cel a vyvolávají jména. Vězni bledí jak stěna čekají, kdo půjde. Nejprve ženy, potom muži. Jsou předvedení do místnosti před sekretáře. „Vaše žádost o milost byla zamítnuta, rozsudek bude vykonán po 16. hodině“. Potom je vězeň odveden do přípravné cely. Tady píše poslední dopisy. 1. října 1943 Wachtmeister otevírá dveře cely. „Viktorie Kroupová!“ Kdo byla ta žena? „Byla ještě svobodná, ale název „stará panna“ se na ni zcela nehodil. Byla vždy čistá a upravená, příjemného zjevu. Pro její tichost a pokoru, která z ní vyzařovala, ji měl každý rád. Delikt? Přechovávání komunistického instruktora Tvardka. Toho mělo gestapo v rukou už jednou. Naoko přijal spolupráci, ale ne v Brně, ale v Praze. Přešel do ilegality („ztratil se“) a nakonec byl zastřelen při zatýkání. Původně rozsudek zněl tři roky káznice pro tři obviněné, které se v tomto angažovaly. Jména Marie Pavlasová, Terezie Kalousková, Viktorie Kroupová a Marie Pikulová nechť nejsou zapomenuty. Marie Pikulová požádala o obnovu procesu. Všechny za to zaplatily životem.
Popravovalo se stětím v jiných věznicích. V Drážďanech se zamítnutí milosti oznamovalo
zpravidla dopoledne. K vykonání trestu smrti docházelo kolem 18. hodiny
večer. Učitelka a odbojářka Růžena Vojtěchová (1903–1943) trpěla vězeňskou psychózou.
Psychickou reakcí na vězení a izolaci. Provinění? Zapojená do ilegální organizace
PVVZ v Pardubicích. Byla ve vedení a měla spojení do Prahy. Spolupracovala
s dr. Miladou Horákovou. Byla zatčena 14. října 1941 v Pardubicích. Vydržela těžké
výslechy Kuchlera a Krögera! Byla odsouzena v Drážďanech 26. března k trestu
smrti. Podle protokolu o popravě se zcela zhroutila a ke gilotině ji museli 30. listopadu
1943 odnést.
Berlín – Plötzensse 2. září 1942, 4 hodiny 42 minut. Otevírají se dveře cely. Muž
stojí v pozoru. „Tacl“. Nastavuje ruce. Dostává na ně pouta. Pevným krokem vychází
vstříc smrti. A s ním jeho přátelé z pardubické Obrany Národa. Josef Tacl a Zdeněk
Tvrz byli odsouzeni k trestu smrti. Další odsouzení k mnoha letům káznice. Delikt?
Organizování krajského velitelství jak v Pardubicích, tak i v Hradci Králové. Aby
toho nebylo málo, tak založení samostatné brigády ON – Českomoravská Vysočina.
(Hlavní sídlo štábu Německý Brod.) Tacl byl zatčen 6. února 1940. Byl vyšetřován
v Pardubicích, Drážďanech, Lipsku, Golnowě, Berlíně – Moabitu. Po osvobození byl
in memoriam vyznamenán Čsl. válečným křížem a posmrtně povýšen na brigádního
generála.
Nezapomínejte na hrdinství těchto lidí!
Literatura:
Eduard Stehlík – Ivan Lach: Vlast a čest byli jim dražší nežli život (Josef Tacl), (Paměť
a dějiny 1/2000, str. 3–20).
Žaluji (Viktorie Kroupová) – Karel Remeš.
Bc. Michaela Velechovská – V. Ducháčková a R. Vojtěchová, pardubické odbojářky
za 2. světové války (Růžena Vojtěchová).
