MUDr. Prokop Jícha, doplněk k životopisu

Ve Zprávách č. 11–12/2009 (v rubrice „Žili mezi námi“) jsme otiskli stručný životopis známého a oblíbeného pardubického doktora od Bubeníkových sadů. Ten článek objevil dr. Buchar, připravující studii „Tenkrát v Sarajevu aneb život končí v Terezínských kasematech“, věnovanou atentátu r. 1914 a věznění atentátníků. Při studiu narazil i na jméno dr. Jíchy , pracujícího v Posádkové nemocnici č. 13 v Terezíně u MUDr. Jana Levita, kde od dubna 1916 do dubna 1918 léčili atentátníka Gavrila Principa a od října 1915 do ledna 1916 Nedeljka Čabrinoviče. Po autorovi článku žádal bližší údaje.
Ten mu mohl poskytnout jen následujíci krátkou vzpomínku, doplňující otištěný stručný popis bohatého života zasloužilého lékaře, jistě zajímavou i pro naše členy.
„Mohu potvrdit, že můj otec ošetřoval v Terezíně Gavrilo Principa. Gavrilo Princip byl ve velmi zbědovaném stavu a trpěl zřejmě tuberkulózou. Na TBC trpících se v té době prováděly chirurgické zákroky zvané resekce, které provzdušňovaly zasažené plicní laloky. Tyto zákroky prováděl můj otec. Je pravděpodobné, že pokud G.Princip tento zákrok podstoupil, operoval ho můj otec. G.Princip měl velmi omezenou pohyblivost tím, že měl k noze připoutánu železnou kouli, která měla zamezit jeho případnému útěku.
Pan profesor Levit měl po válce velký zájem o spolupráci s mým otcem na chirurgické klinice Německé univerzity v Praze, také byl u nás v Pardubicích na návštěvě. Můj dědeček byl přítel pana profesora Masaryka a práce mého otce na německé univerzitě nepřicházela v úvahu.
O Nedeljku Čabrinoviči nic nevím.
V roce 1916 byl můj otec jako vojenský lékař v Albánii a předtím jako velitel nemocničního vlaku na italské frontě.
Smutný byl osud pana profesora Levita, který se snažil mírnit utrpení nemocných v Terezíně a sám zde za 2. světové války pro svůj židovský původ tragicky svoji životní pouť skončil, čímž se jeho kruh uzavřel.
S pozdravem
akad. arch. Prokop Jícha“